Zlenická tvrz

Termín v sobotu 4.6.2011

Délka 7-10 km

odjezd z Kolovrat v 8.43 vlakem směr Benešov

předpokládaný návrat vlakem s příjezdem v 17.12.

Tentokrát pojedeme vlakem do Senohrab, odkud budou naše kroky směřovat po žluté turistické značce k Sázavě, odkud po krátké zastávce vyrazíme do kopce na zříceninu hlásky Zlenice ze 14. století. Zpět se vrátíme lesem a po modré značce do Senohrab.

Jak přes řeku Sázavu?

V místě dnešní lávky byl původně přívoz, který však nedostačoval potřebě přepravy přes řeku v době příjezdů vlaků do nedaleké železniční stanice Hvězdonice na trati Čerčany – Světlá nad Sázavou. V roce 1977 tedy Stavby silnic a železnic vybudovaly lávku pro pěší. V plánu bylo vedle lávky vybudovat i silniční most, této stavbě však zabránili ochránci přírody. Lávka je dlouhá 131 mertů, z toho 80 metrů vede nad řekou. Vstupní část mostu na straně Hvězdonice činí 34 metrů a na straně Poddubí 17 metrů. Lávka má dvě podpěry na obou stranách, hlavní pole má průvis jeden metr. Most je vybudován na 42. říčním kilometru řeky Sázavy a na jeho poddubské straně se nachází informativní pamětní deska.

Zlenice – zřícenina gotického hradu

Přestože historie zlenického hradu nepřesahuje ani dvě století, je zajímavou a pro český středověk typickou ukázkou šlechtického života od vlády Jana Lucemburského až po kališnického krále Jiřího z Poděbrad.

Hrad Zlenice byl založen po r. 1300 na skalnatém ostrohu, pod nímž ústí Mnichovický potok do Sázavy. Jméno Zlenice se poprvé připomíná r. 1318, kdy se uvádí Oldřich ze Zlenic. Hrad dostal název podle zaniklé osady Zlenice, která ležela na druhém břehu Sázavy. Vznik hradu dnešní podoby lze však s určitostí zařadit do 1. pol. 14. století. Podle hradu se psal až v r. 1351 Jan ze Zlenic. Téhož roku dal svůj hrad do zástavy za půjčku bratrům Štěpánovi a Ješkovi z Tetína. Zdejší úsek Posázaví patřil na poč. 2. pol. 14. stol. k majetku pánů z Dubé, jimž také připadl hrad Zlenice. Ondřej IV. z Dubé a ze Zlenic, který zlenické statky držel v letech 1361 - 1412, je dodnes považován za jednoho z nejvýznamnějších členů českého panstva za Karla IV. Ondřej IV. zastával místo nejvyššího sudího českého království a je autorem díla "Výklad na právo zemské české". V r. 1377 se staly Zlenice královským manstvím. Proto po smrti Ondřeje IV. z Dubé a na Zlenicích (r. 1412) připadl hrad jako léno králi. Získali je Boček starší z Poděbrad a Půta z Častolovic. R. 1415 prodal Půta zlenický hrad Kunešovi z Konojed, který koupil rovněž právo Bočkovo. V Kunešově rodu zůstalo panství až do r. 1444, kdy je jeho dcera Běta dala do zástavy Zdeňku Kostkovi z Postupic a zmiňovanému Kunešovi Rozkošovi z Dubé. Mezi oběma zástavními držiteli vznikl o Zlenice dlouhý spor, až se po Kostkově smrti ujali správy statků páni z Postupic ( jeho strýc Zdeněk Kostka z Postupic,o rok později Mikeš z Postupic). R. 1456 prodal Mikeš z Postupic celé panství bratrům Burianovi, Zdeňkovi a Mikulášovi Trčkům z Lípy. Od nich znovu odkoupil Zlenice v r. 1463 Zdeněk Kostka z Postupic. K úplnému zániku hradu dochází v letech 1464-66 právě za jeho vlády. Z manského závazku byl hrad propuštěn v r. 1465 výměnou za Kostkův hrad Myšlín. Při této příležitosti se už Zlenice uvádějí jako zbořené a opuštěné. Pusté Zlenice potom byly součástí Kostkova panství Komorní Hrádek. V r. 1648 byly od Hrádku odděleny ke statku Mrači a s ním v r. 1725 koupeny ke Konopišti.

Ze zlenického hradu zůstala dnes jen zřícenina, která se podle dominantního zbytku věže obecně nazývá Hláska. Přístupová cesta k hradu vedla od opyše přes předhradí k jádru hradu, které bylo od další plochy ostrožny odděleno širokým příkopem. Předhradí dělil od opyše val, za nímž byl příkop. Na předhradí se patrně vstupovalo věžovitou branou, jižní část předhradí vyplňovala budova o dvou prostorách. Jádro hradu mělo půdorys nepravidelného pětiúhelníku. Z předhradí byl přístup do vnitřního hradu přes široký příkop vylámaný ve skále, patrně po pevném mostě s padací částí. Most končil u brány čtvercového půdorysu, která měla příložku pro padací část mostu. Nad průjezdem, v němž jsou po stranách sedátka, bylo patrně další podlaží. Někdejší hradba, jež vycházela od brány na obě strany, je částečně zachována nad příkopem. Nejvýznamnějším objektem vnitřního okrsku hradního jádra je velká věž obdélníkového až lichoběžníkového půdorysu, dochovaná dnes až do výšky 14 m v SV. zdi; JZ. část je již téměř celá zřícená. V dochované části jsou patrna 4 podlaží se zbytky oken.

Stavební vývoj hradu Zlenice není dosud jednoznačně vysvětlen a nelze též jednoznačně určit ani hradní typ. Zřícenina je dnes chráněnou památkou I. kategorie.

Kaliště a spol.

Obec Kaliště leží ve členitém terénu malebného posázavského kraje. Sestává ze tří částí - obcí Kališť, Lensedel a Poddubí, které spravuje obecní úřad v Kalištích.

Na území obce čítajícím 623 ha, kde trvale žije zhruba 180 obyvatel, se nachází více než 750 rekreačních objektů a řeka Sázava tvoří na jihu jeho hranici. Díky své poloze a krásným lesům je nejen vyhledávaným cílem turistů a cykloturistů, ale stalo se významnou rekreační oblastí. Své krásy nabízí milovníkům přírody i historie.

První dochovaná písemná památka o vsi Kaliště pochází z roku 1428, kdy patřila pánům z Dubé, právě tak jako osada Poddubí ležící u řeky Sázavy. S protějšími Hvězdonicemi spojuje Poddubí visutá lávka s předpjatým pásem pro pěší, o délce 131 metrů, vybudovaná v roce 1977. O vsi Lensedly patřící k panství Zlenice se zmiňují dokumenty již v roce 1357. Náves je vyhlášena památkovou zónou lidové architektury s dochovanými původními stavbami a památkově chráněnými lípami.

Hvězdonice

Nad řekou Sázavou pod nynějším Komorním Hrádkem stával hrad Čejchánov v jehož panství  se  od počátku 15. století nachází bezejmenná osada s několika chalupami, snad rybářů či plavců. K této době se váže svážení dřeva po řece Sázavě do Prahy. Od toho se pravděpodobně i odvozuje tehdejší název osady Jezonice, Jezdenice, Jezdonice, od XVI. století je již znám název Hvězdonice. Historie říká, že jméno Jezdonice nejspíše pochází buď z nářečí, ale spíše od povinnosti svážeti dřevo k řece Sázavě, čímž byli povinni robotníci, robotující rolníci a lid z okolí v dávných dobách roboty.

V této době již na řece Sázavě stával mlýn, ke kterému se sváželo obilí ke mletí. V roce 1405 patřila naše osada pod panství Čajchanov. Ten se nacházel pod dnešním zámkem Komorní Hrádek a to nad potokem a roklí na stezce do Chocerad.

Po několik dalších století zůstává obec jen malou osadou o několika staveních. Nynější historii obce je možno odvíjet od roku 1904, kdy se začíná jezdit po nové železniční trati a v obci je založena fabrika na výrobu šroubů, taženého drátu a hřebíků. Od té doby se obec rozrůstá.  Kromě stálých obyvatel se staví i letní sídla bohatých Pražanů a ráz obce nabývá  charakter rekreační, který je do značné míry podporován  blízkostí řeky Sázavy. V meziválečném období v obci pracuje mnoho spolků mezi něž patří Sbor dobrovolných hasičů, Okrašlovací spolek, Zahrádkáři, Včelaři, Červený kříž. V roce 1935 vzniká Vlastenecko - dobročinná obec baráčníků.