Zvláště v parném létě člověk ocení chladivé kamenné zdi románské rotundy na vrcholku hory. První zmínka o této stavbě pochází z roku 1126 (mimochodem tedy rok po Kosmově smrti). Kníže Soběslav I. nedlouho předtím (18. února) vyhrál v bitvě u Chlumce, nedaleko Ústí nad Labem, kde porazil německého krále Lothara. Aby se na to hned tak nezapomnělo, nechal obnovit pobořený řipský kostelík a postavit západní kruhovou věž. Při této příležitosti přijel vážený pan olomoucký biskup Jindřich Zdík, aby kapli vysvětil. Původně byla ovšem zasvěcena svatému Vojtěchu a teprve později (první zmínka o tom pochází z počátku 16. století) bylo její svěcení změněno na svatého Jiří. Dnes se občas uvádí se jmény obou svatých – snad aby se světci nehádali.

Svého času rotunda sloužila jako farní kostel pro nedalekou obec Rovné a v 18. se kolem ní dokonce rozkládal hřbitov. Dnes se uvnitř nachází Památník českého státu, socha sv. Jiří s drakem od B. Seelinga z roku 1870, plastika zobrazující přeměnu kočovného slovanského lidu v usedlý a spořádaný lid zemědělský a další pamětihodnosti, o čemž se můžete přesvědčit od dubna do září v rámci turistické prohlídky – nebo také každou první neděli v měsíci, kdy se zde konají bohoslužby. Každoročně první neděli po svatém Jiří (24. dubna) ke kostelu míří tradiční církevní Svotojiřská pouť.

Vlastenecké občerstvení

Ještě než vystoupáte k románské rotundě na samém vrcholku hory, spatříte vlastenecké heslo „Co Mohamedu Mekka, to Čechu Říp,“ zvěčněné na štítu malebné turistické chaty. Dřevěné stavení, které dělá nedaleko vrcholu hory společnost kamennému kostelíku, bylo postaveno roku 1907 a slouží dnes především jako občerstvovací stanice pro poutníky znavené náročným výstupem. Krom toho, že si na jeho štítu můžete připomenout, čím je Čechu Říp, musím také upozornit, že zde vaří skvělou domácí bramboračku s čerstvými houbami (pokud rostou). Pokud máte štěstí, sejde se méně hostů a pan hospodský má dobrou náladu, natrefíte třeba i na rodinnou diskotéku s nefalšovaným stroboskopem, blikajícím u stropu, a koťaty, procházejícími se po stole.

Tábory lidu a lidové veselice

Rotundu nechal postavit, nebo spíše nově opravit, již ve 12. stoleti kníže Soběslav I. V Soběslavově době ovšem stavba zřejmě ještě neměla nic společného s legendou o praotci Čechovi, jehož výstup na horu si přimysleli pozdější kronikáři. Teprve s nastupujícím obrozením se kostel stal místem, k němuž směřovaly vzedmuté vlastenecké city a kroky národních buditelů. V druhé polovině 19. století se zde konaly takzvané tábory lidu a národní manifestace. 10. května 1968 byl při jedné takové sešlosti z kopce vyjmut balvan, vložený později do základů Národního divadla.

Každoročně první neděli po svatém Jiří (24. dubna) ke kostelu míří tradiční církevní Svotojiřská pouť. Předznamenaná je ovšem již 20. – 22. dubna lidovou Řipskou poutí s mnohými kulturními atrakcemi a kolotoči, která probíhá na úpatí hory u vsi Rovné.

Výhled do kraje

Ještě pře sto dvaceti lety byl Říp takřka holý, takže staré rytiny, na nichž je rotunda sv. Jiří viditelná do širého kraje, nejsou nijak nepatřičné. Pak dal ovšem kníže Lobkowicz vysázet na svazích les, který postupně zakryl nejen pohled na vrchol hory, ale naopak i výhled z hory na zemi mlékem a medem vlhnoucí. Pokud se nevydáte na Říp v zimě nebo brzy zjara, když ještě není na stromech listí a mezi větvemi prosvítá okolní krajina, budete si muset vystačit s třemi zbývajícími vyhlídkami: Pražskou, obrácenou na jih, Mělnickou, která se obrazí k severovýchodu, a Roudnickou, z níž je vidět na severozápad. Nejkrásnější výhled je nejspíš z posledně jmenované, neboť tím směrem leží homole Českého středohoří.
 

Mělník

Mělnické podzemí a středověká studna na náměstí Míru lákají k návštěvě

Zveme všechny zájemce na prohlídku části mělnického podzemí a středověké studny ze 14.století, která je přístupná pouze 150metrů dlouhou podzemní chodbou.Vstup do studny je opatřen bezpečnou mříží, takže se každý může bez obav podívat do hlubin na smaragdově zbarvenou vodu, ale i nahoru, kde uvidí klenbu z konce 19.století, na níž se již vytvořila výzdoba tvořená sněhobílými tenkými dlouhými krápníky. Studna ohromí především svými rozměry, je hluboká 54 metrů, sloupec vody je 7metrový a v nejširším místě těsně nad hladinou studna měří 4,543 metru, nahoře u vstupu do studny pak 3,943 metru, takže je zapsána v české Guinessově knize rekordů jako nejširší v ČR. V podzemních prostorách naleznou návštěvníci model rumpálu, který se používal k čerpání vody ze studny.

Historie města a regionu

Mělník je původně slovanské pojmenování kopce z mělnících se hornin křídového útvaru. První zmínky o této oblasti pocházejí z 9.století, kdy se zdejší kmen Pšovanů připojil k českému knížectví rodu Přemyslova sňatkem Bořivoje s Ludmilou, dcerou posledního pšovského knížete Slavibora. Starý dřevěný Pšov nahradil koncem 10.století nový kamenný hrad Mělník. Manželka Boleslava II. Emma zde razila denárky s nápisem Emma regina - civitas Melnic. V tomto období se začala na Mělníku pěstovat vinná réva.
Od roku 1000 se na Mělníku tradoval zvyk dávat hrad kněžnám a královnám věnem. Ten se později rozšířil i na město vzniklé pod hradem (královské věnné město).
Město Mělník vzniklo ve 13. století z podhradí a později trhové osady. Zakládací listinu město nemá. A tak první zpráva, podle níž se Mělník považoval za město, se objevila až v listině Přemysla Otakara II. z 25.listopadu 1274, kterou byl Mělnickým darován k dobudování obce podíl na výnosu labského obchodu. Mělník prohlásil natrvalo za královské věnné město až Karel IV. Ten sem dal přivézt z Burgundska a ze Champagne vinnou révu a zvelebil tak mělnické vinařství.
V době husitských válek zůstávali Mělničané ve spolku s pražany. Za vlády Jiřího z Poděbrad město hospodářsky prosperovalo. Od konce 15.století však stagnovalo a později upadalo. Situace se zhoršila zejména po potlačeném protihabsburském odboji českých měst a části šlechty roku 1547. Císař Ferdinand I. zabavil městu všechen majetek, postihl ho citelnou finanční pokutou, zrušil cechy, dosadil do města císařského rychtáře….
Období od husitských válek do třicetileté války se stalo zlatým věkem pro mělnické vinaře. Rozšiřovaly se vinice, bohatí měšťané financovali stavbu kostelu sv.Ludmily a na Chloumku kostel nejsvětější Trojice.
Třicetiletá válka velmi těžce zasáhla i Mělník. Časté pobyty vojsk, švédská okupace, drancování, požáry, mor…. Odchodem mnoha řemeslníků a vinařů do emigrace se město téměř vylidnilo. V 17. a 18.století Mělník ničily požáry, morové epidemie, selská povstání a řada neúrodných let.
Od konce 18.století se Mělník stal součástí zemědělského zázemí pro pražskou aglomeraci a také průchozí stanicí dálkového obchodu a exportu. Jen málo se ho dotkla průmyslová revoluce. Někdejší královské věnné město se změnilo na téměř provinciální městečko. Továrny zde vznikaly jen v souvislosti s vývojem zemědělství. Typické byly trhy, jarmarky, živnosti, řemesla a tradiční vinaření. Od roku 1850 se město stalo sídlem okresních úřadů. Po pádu Bachova absolutismu se rozvíjela aktivita různých kulturních a společenských organizací. Spolek hasičů, Sokol, Klub veslařů mělnických, Klub českých turistů, Klub velocipedistů, Zpěvácký spolek…. V této době začal vycházet první místní týdeník.
Výhodná poloha Mělníka přinesla s sebou rozvoj na poli komunikací - první parník pod městem (1845), železnice (1874), most přes Labe (1888), přístavní překladiště (1897), vltavský kanál (1902 -1905). Od roku 1894 se ve městě používal telefon a telegraf. Nový způsob podnikání si vynutil i vznik peněžních ústavů - Občanské záložny, spořitelny, Hospodářské záložny.
Ve druhé polovině 19.století na Mělníku stále vedlo zemědělství - pěstovala se pšenice, sladovnický ječmen, zelenina, ovoce, vinná réva. Se zemědělskými výrobky se čile obchodovalo. Ve městě byl roku 1868 postaven cukrovar.
Koncem století vznikla na Mělníku řada odborných škol - např. v roce 1881 speciální vinařská škola (první tohoto druhu v Čechách), v roce 1897 košíkářská škola, v roce 1910 gymnázium. Vývoj oblasti zastavila první světová válka.
V letech první republiky (1918 - 1938) se ve městě hodně stavělo - budovy okresního úřadu, kulturního domu, pošty. V roce 1928 byla dokončena stavba velkého obchodního přístavu na Labi, budovaly se komunikace, kanalizace, prováděla se elektrifikace. V letech 1911, 1922 a 1933 se poprvé uskutečnily slavnosti vinobraní. Od roku 1933 se stala ze slavnosti tradice, která se dodržuje dodnes, i když v poněkud jiné podobě.
V roce 1938, po záboru pohraničí, se severní část mělnického okresu dostala do bezprostředního sousedství "říše".
Konec druhé světové války na Mělníku oslavili obyvatelé města 13.5.1945 společně s vojáky sovětské a polské armády a s partyzány.
V následujícím období se rozrostl na Mělníku průmysl, infrastruktura i počet obyvatel z 12 na 20 000 obyvatel. Novým fenoménem se stal vznik a rozvoj hromadných sídlišť. V péči o památkové a uměleckohistorické dědictví lze zaznamenat nespornou aktivitu, nelze však nevidět jednotlivé, nicméně nenahraditelné ztráty. Rozvoj výroby v krajině a ve městě měl též svůj rub ve zhoršení životního prostředí. Zároveň je však zřejmé, že k plnějšímu pohledu na poslední padesátiletí historie města je potřebný určitý časový odstup.

Mělnická kostnice

Mělnická kostnice patří spolu se sedleckou u Kutné Hory k největším v České republice. Je umístěna v kryptě pod presbytářem proboštského kostela sv. Petra a Pavla. Podle postupu stavby presbytáře a nápisu na jejich stěnách sloužila svému účelu do 30. let 16. století.

Kolem kostela byl od nepaměti hřbitov, který však nestačil zejména při morových epidemiích pojmout četné pohřby, a proto hrobníci vybírali pozůstalé kosti a rovnali je v kostnici. Kostnice neboli karnery bývaly u většiny farních chrámů, kde existovaly hřbitovy. Mělnická kostnice sloužila svému účelu do roku 1775, kdy byl hřbitov u kostela zrušen.
Podle guberniálního nařízení ze dne 16. srpna 1787 měly být kosti z kostnic pohřbeny do země. Na Mělníce to však vyřešili zazděním oken a vchodu do kostnice. Hřbitov byl přenesen ke kostelu sv. Ludmily na předměstí.
Při opravách chrámu v letech 1891 - 1892 byl vchod do kostnice znovu otevřen a náhrobní kameny kryjící okna byly přemístěny do interiéru kostela. Po restauraci chrámu z let 1913 - 1916 začal odborně studovat a uspořádávat kosti umístěné v kostnici antropolog světového věhlasu MUDr. RNDr. h. c. Jindřich Matiegka, profesor Karlovy univerzity. Po usilovné práci v době první světové války připravil se dvěma mladými pomocníky (jedním byl jeho pozdější nástupce prof. MUDr. Jiří Malý) kostnici pro studijní účely i pro návštěvy z řad veřejnosti.

V kostnici jsou umístěny pozůstatky asi 10 000 až 15 000 osob různého stáří, pohlaví i etnického původu. Byly sem totiž v minulosti sváženy kosti nalezené na různých místech v okolí Mělníka, pozůstatky válečných událostí třicetileté války a dalších šarvátek.