Výlet na bájný Blaník a do ParaZOO Vlašim

Termín: sobota 14. září 2013

Organizátor: RC MACEK, kontakt Petr Bartoš   (777 770 253)
Přihlášky: přihlášky zasílejte na e-mail  vylet-macek@seznam.cz nebo použijte on-line formulář (seznam osob, s uvedením do 15 / nad 15 let, kontaktní údaje) do 31.8.2013
Záloha: zálohu ve výši 50% ceny zasílejte na účet 6566092001/5500 pod VS 130009 (do zprávy pro příjemce uveďte svoje jméno) do 31.8.2013
Doprava: autobus
Účast: výlet není vhodný pro děti do 4 let

Cena:

do 15 let  195,- Kč / nad 15 let 220,- Kč  
do 15 let  175,- Kč / nad 15 let 200,- Kč   -  sleva pro členy RC MACEK cca 10%
     cena zahrnuje dopravu autobusem, vstup do ParaZOO Vlašim s komentovanou prohlídkou, vstup na rozhlednu Blaník / cena nezahrnuje oběd

Pojištění: všichni účastníci výletu jsou úrazově pojištěni
 

Trasa:

odjezd 8.00  KD U Boudů 
exkurze Orlík 9.00 – 11.00 ParaZOO Vlašim, zámecký park
přejezd a oběd 
Blaník 12.30 – 17.00 Blaník, naučná stezka, rozhledna
příjezd cca 18.00 KD U Boudů   

ParaZOO Vlašim

ParaZOO je unikátní expozicí zástupců volně žijících živočichů ČR. Uvidíte zde vydru, rysa, krkavce, čápy, volavky, dravce, sovy a řadu dalších zvířat, která byla léčena v Záchranné stanici pro živočichy ČSOP Vlašim, ale pro trvalé následky jejich zranění již nemohou být vypuštěna zpět do volné přírody.
Hlavním posláním této ZOO je seznámit malé i velké návštěvníky se zvířaty žijícími kolem nás, seznámit je s příčinami jejich ohrožování vlivem činnosti člověka a především pak poukázat na možnosti prevence zraňování živočichů.
ParaZOO byla otevřena 2. 6. 2012 v zahradě Podblanického ekocentra Českého svazu ochránců přírody v centru Vlašimi. Zde od r. 1994 sídlila Záchranná stanice pro živočichy. Po dokončení výstavby nového léčebného areálu u obce Pavlovice byla léčebná část stanice oddělena a zahrada byla zrekonstruována výhradně k expozičním a vzdělávacím účelům a přejmenována na paraZOO.

Blaník

Podblanické krajině vévodí hora vysoká 638m.n.m. Ač se může zdát svojí výškou malá, svým významem je pro český národ nepostradatelná. Hora se nazývá Velký Blaník a nachází se v CHKO Blaník nedaleko od Vlašimi.
Když se blížíte k Velkému Blaníku, již z dálky zahlédnete klobouček rozhledny. Na vrcholu se kromě rozhledny hrdě tyčí k nebi Rytířské skály. Nedaleko od nich se bukovým porostem táhnou valy keltského opevnění, které zde zůstalo patrné do dnes. Cestou k vrcholu Velkého Blaníku vaší pozornosti jistě neuniknou mnohá kamenná moře, kterými jsou posety oba Blaníky.
Bájná hora Blaník skrývá mnoho krás a harmonických míst. Je zahalena tajemstvím, které při samotné návštěvě navozuje zvláštní pocity. Hora je opředena mnoha pověstmi, které vyvolávají pokušení, strach a nervozitu zároveň. Blaník si určitě během vaší návštěvy zaslouží úctu a ohleduplnost k přírodě, která se v jeho okolí nachází. Jistě se vám za to odmění nezapomenutelnými zážitky a ještě za dlouhou dobu si budete vybavovat příjemné vzpomínky.

Pověsti a bájná hora Blaník

Velký Blaník je národním symbolem naděje a víry v lepší budoucnost. Tato hora je opředená spoustou zajímavých pověstí. Nejznámější a jistě také nejčtenější je pověst o bájných blanických rytířích, kteří odpočívají uvnitř hory. Až českému národu bude nejhůře vyjedou rytíři z hory a českému národu pomohou. Ale existuje mnoho dalších pověstí o Blaníku a o setkání lidí s blanickými rytíři.
Mezi lidmi je rozšířená pověst O vozkovi, ovčáku, děvečce a ovečce v Blaníku. Pověst se skládá ze tří částí. V první se dozvídáme o vozkovi, který jel s koňmi domů z mlýna. Cestou uslyšel troubení a hlahol vojska. Jeho koně se splašili a za tímto hlaholem běželi. Vběhli i s vozem a vozkou do hory Blaník a zde zůstali s vojskem uvězněni 10 let. Po návratu vozka nemohl uvěřit že strávil tak dlouhou dobu v hoře a vypravoval, že v Blaníku spí rytíř Vok z Rožmberka.
Druhá část pověsti se věnuje ovčákům a jejich vyprávění o setkání s rytíři v hoře Blaník. Většinou je tato část pověsti založená na odloučení se jedné ovečky od stáda. Ovčák nebo jeho pomocník si toulavé ovečky všimnou a snaží se jí dohonit. Ale ovečka se zatoulá k Blaníku, vběhne do hory a za ní její pronásledovatel. Hora se zavře a není cesty zpět. V hoře pak ovčák poslouží rytířům a za odměnu dostane např. smetí. Poté je propuštěn ze služby. Ovčák, kterému se nechce smetí nést až do vsi, ho cestou vyhází. Ve vsi se dozvídá, že v hoře nebyl jen chvíli jak si myslel, ale celý jeden rok. A když dovypráví co v hoře dělal a jako důkaz chce ukázat zbytek smetí, které dostal za odměnu nestačí se divit. Smetí se proměnilo ve zlato a chudák ovčák se sám na sebe zlobí, že se smetím nezacházel opatrněji.
Ve třetí části pověsti se také vyskytuje ovečka. Jejím pronásledovatelem do nitra Blaníku není ovčák, ale dívka sirotek. Když do hory za ovečkou vběhla spatřila vojsko, které pospávalo kolem stolu. Vojsko se každou hodinu probudilo a ptalo se svého vůdce: "Již je čas?" Ale vůdce jim vždy odpověděl: "Spěte dál!". Dívka prosila vojáky, zda si může svou ovečku vzít a z hory odejít. Ale dostalo se jí odpovědi, že si u nich musí ovečku vysloužit zpět. Dívka službu přijala. Podle pověsti slouží blanickému vojsku dodnes a ovečku si bude moci odnést, až vojsko do pole vytáhne.
Vybrali jsme pro vás ještě jednu zajímavou méně známou pověst, která se odehrává v blízkém okolí Velkého Blaníka. Pověst se jmenuje Blanický rytíř. Vypráví o blanických rytířích a jejich ochraně lidí, kteří bydleli blízko této hory.
Jednou v noci se v hájence na samotě nedaleko Blaníka ozvalo zaklepání na okno. Venku zuřila vichřice a polesný Boreš i jeho sestra Anna se lekli kdo k nim přichází. Na zápraží jejich domku stála polomrtvá cikánka s dítětem na zádech. Polesný s Annou nabídli cikánce přístřeší a postarali se o ni i o její dítě, které se jmenovalo Beba ( Barbora ). Bohužel cikánka ráno zemřela. Sourozenci se rozhodli, že si sirotu nechají. Beba dělala polesnému i jeho sestře velikou radost. Byla bohabojná, milá, hodná a také krásná. Beba chodila pást jejich kravičku do údolí potoka nedaleko Blaníka. Jednou si sedla, opřená zády o strom, a pracovala. Najednou uslyšela koňský řehot. Otočila se a uviděla rytíře sesedajícího z koně. Rytíř požádal Bebu o kousek jídla. Beba se s rytířem podělila o chléb. Rytíř chtěl nakrmit i svého koně. Kůň však nechtěl žrát a tak rytíř pytel s krmením hodil dívce se slovy: "Vezmi ho děvo, můžeš snad pytel a co je v něm potřebovati." Než se s dívkou rozloučil, ještě jí poradil, aby vždy zůstala hodnou a svou čest si zachovala. Beba po příchodu do hájovny vyprávěla Borešovi a Anně co se jí přihodilo. Polesný poslal Bebu pro pytel s krmením, který nechala ve chlívě. V sednici pytel vysypali a k jejich údivu z pytle nepadalo krmení, ale kousky zlatých plíšků. Když Beba polesnému ještě jednou a do podrobna popsala rytíře, řekl jí, že to určitě byl jeden ze spících pánů ve vrchu, kteří se zřídka ale přeci jen někdy dobrým lidem zjevují. Po letech Beba dospěla v krásnou dívku a mnoho mládenců se za ní rádo otočilo. Mládenec jménem Bedřich se o ní začal zajímat více a Bebu to nesmírně těšilo. Ale ve snu se jí opět zjevil rytíř a před chlapcem jí varoval. Daroval jí kouzelný prsten, který donutí jeho nositele říct pravdu. Beba měla prsten dát Bedřichovi, aby si ho navléknul a řekl pravdu o tom jak o Bebě smýšlí. Bedřich si prsten nic netuše navléknul a pravda, kterou řekl nebyla vůbec pěkná. Chtěl Bebu jen obrat o peníze. Bedřich byl louňovickým primátorem vykázán z kraje. Po této události se Beba dlouho po žádném chlapci neohlížela. Až jednoho dne se vydala s Annou na trhy do Vlašimi. Annu zde oslovil hezký mladík a přál jí dobré pořízení při nákupech. Při tom pokukoval po Bebě a ona po něm. Anna Bebě vysvětlila, že je to syn jejich dávného přítele mlynáře ze Smilkova. Mlynář bydlí od nich moc daleko tak se často nevídají. Ale za nedlouho po trzích přišel mlynář do hájovny. Dlouho rozmlouval se svým přítelem polesným. Po mlynářově odchodu sdělil polesný Bebě, že z ní bude nevěsta. Mlynářův syn Václav musel také projít zkouškou s pravdomluvným prstenem a obstál znamenitě. S prstenem na ruce Bebě přede všemi sdělil že jí má rád pro její dobré vlastnosti a vůbec nehledá věno a peníze. Do čtrnácti dnů se v Louňovicích konala svatba, na které se objevil i rytíř. Beba před něj poklekla, aby mu za své štěstí poděkovala a on jí požehnal: "Buď šťastná, dcero má a vzpomeň si v modlitbě své na spící rytíře v Blaníku! Ode dneška se nikdy více neuvidíme." Pak zmizel. Dlouhé mlčení po tomto zjevení přetrhl až polesný Boreš, který pronesl: "Dejž Bůh šťastné probuzení všem spícím v Blaníku!"

Přírodní poměry

Lokalita Velkého a Malého Blaníka je díky své přírodě jednou z Chráněných krajinných oblastí naší republiky . Ke zvláště cenným územím zde patří tři přírodní rezervace - Velký Blaník, Malý Blaník a Podlesí.
Rezervace Velký a Malý Blaník byly zřízeny z důvodu ochrany přirozených bučin s charakteristickými druhy rostlin a živočichů, rezervace Malý Blaník je současně významným archeologickým nalezištěm. Další rezervace Podlesí chrání jedinečné mokřadní lokality. Rybníky a mokřady v této rezervaci jsou cennými lokalitami obojživelníků, vodních ptáků a hmyzu (zejména vážek). Na loukách v pramenné oblasti Býkovického rybníka se vyskytuje množství chráněných a ohrožených mokřadních a rašelinných druhů rostlin a živočichů.
Území CHKO Blaník je převážně zalesněno, v nižších partiích lesy smíšenými, ve vyšších partiích bukovými. Botanicky nejcennější lokality představují podmáčené pramenné louky a pramenné rybníky. Cenné jsou též porosty bučin na Velkém a Malém Blaníku a dubohabřiny v údolí Blanice. Z kriticky ohrožených druhů rostlin se vyskytuje jílek mámivý, koukol polní a zimozelen okolíkatý, ze silně ohrožených druhů lze nalézt bazanovec kytkokvětý, leknín bělostný, ostřici plstnatoplodou, rosnatku okrouhlolistou, vstavač obecný, všivec bahenní a všivec mokřadní. Z ohrožených druhů je registrována bledule jarní, dřípatka horská, ďáblík bahenní, lilie zlatohlávek, oměj pestrý, plavuň pučivá, plavuník zploštělý, prstnatec májový, tolije bahenní, vachta trojlistá, vemeník dvoulistý a vrba plazivá.
Z živočichů převažují druhy vázané na listnaté opadavé lesy střední Evropy, ale vyskytují se zde i druhy kulturní stepi, druhy vázané na blízkost člověka, druhy zavlečené i druhy se širokou ekologickou přizpůsobivostí. Z kriticky ohrožených druhů (popsáno celkme 20) je možné jmenovat např. raka říčního, velevruba malířského, mihuli potoční, čolka velkého, skokana skřehotavého, bukače velkého či sokola stěhovavého. Silně ohrožených druhů je popsáno 53, např. škeble rybničná, sekavec písečný, čolek horský, skokan zelený, rosnička zelená, mlok skvrnitý, ještěrka obecná, slepýš křehký, užovka hladká , čáp černý, dudek chocholatý ledňáček říční, sova pálená nebo netopýr černý. Ohrožených druhů se vyskytuje minimálně 55 - např. otakárek ovocný i fenyklový, střevle potoční, užovka obojková, strakapoud prostřední a další.
Z geologického hlediska jde o území nacházející se v české větvi moldanubika. Vrcholy Velkého a Malého Blaníka jsou tvořeny světlou biotiticko muskovitickou ortorulou s obsahem turmalínu. V okolí se pak vyskytují především biotitické pararuly, na západě a severu lemují Blaníky dvojslídné svorové ruly. Jemnozrnné biotitcké pararuly obsahují místy zrnka granátů. Na Blanickou brázdu, kterou protéká řeka Blanice, jsou vázány drobné výskyty permokarbonských uloženin a také zrudnění. Zbytky permských usazenin se zachovaly u Chobota poblíž Vlašimi, kde byla v roce 1866 nalezena malá slojka antracitového uhlí. U Roudného se pak nachází opuštěný zlatodůl, který začátkem 20. století poskytoval 4/5 těžby zlata celého Rakousko-Uherska a představoval tak svého času velmi významné ložisko zlata.
Na hřbetě nazývaném Hřívy mezi Veliší a Velkým Blaníkem se pak vyskytují zajímavé křemenné rohovce s množstvím žilek krystalického křemene.
Geomorfologicky jde o typický kopcovitý terén Středočeské pahorkatiny a Českomoravské vrchoviny. Krajina v okolí Blaníků se vyznačuje spíše táhlými svahy a rozsáhlými lesnatými hřbety a návršími. Blaníky samotné jsou výraznou krajinnou dominantou a najdeme na nich množství skalnatých skalních výchozů i kamenných moří.
Základní popisné informace může zvídavý návštěvník získat z webových stránek Správy Chráněné krajinné oblasti Blaník www.blanik.ochranaprirody.cz či Českého svazu ochránců přírody ve Vlašimi www.csopvlasim.cz i studiem další literatury. Mnoho zajímavých poznatků jistě přinese i návštěva naučných stezek na Velkém a Malém Blaníku.
Ideálním východiskem pro poznávání přírody Velkého i Malého Blaníka je parkoviště pod Velkým Blaníkem u silnice spojující Louňovice pod Blaníkem s Načeradcem, kde jsou i informační tabule a odkud se lze vypravit jak na Velký, tak na Malý Blaník.
Hlavní cestou je výstup na rozhlednu na Velkém Blaníku po červeně značené turistické cestě. Při poměrně strmém stoupání budete procházet nejprve smíšeným lesem s převahou jehličnanů, ve druhé polovině stoupání začnou převažovat listnaté stromy, především buky.
Bukové porosty představují původní zalesnění před nástupem intenzivního hospodářského využívání lesů člověkem. Na vrcholech Velkého a Malého Blaníka se tyto porosty dochovaly díky značně nepřístupnému terénu, který znesnadňoval těžbu dřeva. Vyskytuje se zde řada skalních výchozů, ale i kamenných moří, tvořených většími balvany.
Převažující horninou je pro Blaník typická světlá muskoviticko-biotitická ortorula s turmalínem.
Na geomorfologickém charakteru zdejší krajiny se zřetelně podepsaly čvrtohorní doby ledové. Pokud se pozorněji rozhlédnete po skalních výchozech a proudech balvanů, všimnete si ostrých tvarů skal i balvanů, což je typické pro mrazové zvětrávání, kdy voda vniká do trhlin, vlivem mrazu se mění na led a ten postupně trhá skalní podloží.
Skalní výchozy jsou nejlépe vyvinuty ve vrcholové partii Velkého Blaníku, ale určitě navštivte i tzv. Veřejovou skálu - velké skalisko vlevo pod od turistickou cestou na Velký Blaník. ( značeno směrovkou u cesty)
Veřejová skála představuje významný geomorfologický prvek zdejší krajiny a současně místo, odkud by podle pověsti měli vyjíždět blaničtí rytíři, až bude české zemi nejhůře. Z vrcholu Veřejové skály se otvírá krásný výhled na krajinu pod Blaníkem.
Výše uvedená "klasická" cesta na Velký Blaník Vám však zdejší krajinu představí poněkud jednotvárně. Pokud se chcete více seznámit s dalšími zajímavostmi, doporučujeme Vám pokračovat z vrcholu Velkého Blaníku po červené turistické značce směrem na obec Kondrac. Lesní cesty v této oblasti jsou lemovány bohatou vegetací, která v teplejších ročních obdobích láká nejrůznější druhy motýlů, vážek i brouků.
Budeme-li pokračovat dále do údolí, dostaneme se do údolí potoka Brodec. Údolí se skalními výchozy i s řečištěm potoka plným balvanů a lemovaným porosty kapradin je obzvláště krásné za horkých letních dnů, kdy Vám jednak poskytne útočiště před úmorným vedrem, ale umožní Vám pozorovat další druhy rostlin a živočichů, vázané svým výskytem na vodní tok.
Doporučujeme Vám v místě křížení turistické značky s potokem zastavit, odbočit a prohlédnout si údolí potoka po obou stranách od turistické značky. V literatuře je dokonce zmiňována jeskyně o vázaná na vložku erlanu.
Další zajímavou oblastí na Velkém Blaníku je Rytířská louka - velký palouk s jezírkem. Nalézt ji není obtížné, ideálním východiskem je parkoviště asi kilometr nad hlavním parkovištěm pod Velkým Blaníkem směrem na Načeradec, po levé straně od silnice. Z parkoviště se vydáte po lesní cestě asi po 200 metrech se ocitnete na Rytířské louce. Louka i les v jejím okolí jsou silně podmáčené, často dokonce s výskyty rašelinišť. Pro pozorovatele přírody je to ideální terén pro poznání dalšího charakteristického biotopu CHKO Blaník - na podmáčených loukách i lesních partiích lze nalézt řadu vzácných živočichů a rostlin.
Geologicky velmi zajímavou lokalitou je pak opuštěný lom pod Křížovskou hůrou. V trhlinách a puklinách silně tektonicky podrcených hornin lze nalézt při troše štěstí jasně žlutozelené uranové slídy. Je to doklad hydrotermální mineralizace, kde horké roztoky pronikaly silně podrcenými horninami a při poklesu teplot docházelo k vysrážení mj. i uranových slíd.

Rozhledna na Velkém Blaníku

Roku 1835 byl na vrcholu Velkého Blaníku postaven triangulační jehlanec. Na jeho místě nechal vystavět kardinál František hrabě Schönborn v roce 1895 první blanickou rozhlednu, která kromě poskytování výhledu na podblanickou krajinu návštěvníkům také nadále sloužila jako triangulační bod.
V roce 1914 pak byla pražským arcibiskupem Lvem Skrbenským z Hříště zbudována na Blaníku nová rozhledna. Jednalo se o 20metrů vysokou věž dřevěné otevřené konstrukce, na kterou se dalo vystoupat pouze po žebřících. Tato rozhledna byla již v polovině třicátých let 20. století v tak špatném stavu, že výstup na ni byl pouze na vlastní nebezpečí. Když se v roce 1936 pod náporem větru rozhledna zřítila, byla zvažována dokonce i možnost postavit kromě nové rozhledny na Velkém Blaníku také kapli sv. Václava. Ovšem výstavba svatováclavského pomníku či kaple nakonec nenašla dostatečnou podporu a nebyla nikdy realizována.
Dalším zajímavým projektem, který se objevil po vzniku samostatného československého státu, byl blanický památník. Během první světové války získala blanická pověst novou podobu. Blaničtí rytíři byli ztotožňováni s příslušníky československých legií. Již v listopadu roku 1918 byla proto z iniciativy Antonína Norberta Vlasáka obnovena myšlenka výstavby pomníku na Velkém Blaníku, tentokrát ovšem legionářského. Za tímto účelem byl 12. listopadu 1918 v Louňovicích pod Blaníkem ustaven Spolek ku vybudování pomníku na památném vrchu Blaníku na paměť padlých hrdinů legií československých "Stráž na Blaníku". Z podnětu tohoto spolku vypracovali přední architekti na počátku 20. let 20. století návrhy zamýšleného blanického legionářského památníku. Za všechny je možno připomenout dva tzv. hradní architekty Josipa Plečnika a Otto Rotmayera. K realizaci tohoto projektu ovšem také nikdy nedošlo.
Stavba nové, v pořadí třetí blanické rozhledny byla připravována Klubem českých turistů v roce 1939. Její návrh vypracoval ing. arch. Alexander Hanuš. Ani počátek druhé světové války stavbu nepřerušil a rozhledna byla dostavěna v roce 1941. Rozhledna má tvar husitské hlásky, je krytá dřevěným šindelem a vysoká 30metrů. Válka ovšem ovlivnila dnešní vzhled rozhledny, když z rozhodnutí ministerstva obchodu bylo upuštěno od výstavby zvonice nad vstupem.

Název rozhledny:  Velký Blaník
Nadmořská výška:  638 m.n.m.
Typ:  dřevěná, tvar husitské hlásky
Místo:  Louňovice pod Blaníkem
Okres:  Benešov
Výška:  30 metrů
Vyhlídka ve výšce:  25 metrů
Počet schodů:  107
Postavena:  roku 1941
Občerstvení:  ano
Turistická známka:  ano, No.340
GPS:  49°38' 31.69 "N, 14°52' 22.25 "E