Tvoříme z cihlářské hlíny
Kde vzít cihlářskou hlínu?
Tak třeba v cihelně, to jsme již vyzkoušeli.
„Cihlářskou hlínu si vlastnoručně nakopu," prozrazuje valašský hrnčíř, „zavezu ji do dílny a nechám ji zaležet. Pak ji pomelu a ručně vyberu kamínky. Cihlářskou hlínu najdete všude, je jílovitá, plastická, hladká. Každá je trochu jiná, liší se mimo jiné obsahem drobných kamínků, písku – takzvaného ostřiva. Čím víc ho obsahuje, tím je hotový výrobek odolnější vůči praskání."
Do hlíny pro výrobu kachel se dříve dokonce přidával písek, aby se kusy při pálení nekroutily. Dnes se takto „ostří“ hlína na větší výrobky, jako jsou velké talíře nebo vázy. „Výrobky z ostré hlíny však nemají tak hladkou strukturu a hrnčířovy prsty při práci na kruhu mnohem víc trpí," upozorňuje Karel Hauser. „Kroužit z hlíny v rukavicích nejde, ztrácíte cit."
Pro menší práci je výhodnější si hrnčířskou hlínu koupit – ušetříte tak čas, který můžete věnovat práci na kruhu. Koupený materiál má však po vypálení stejnou barvu, keramika ztrácí krajový ráz. Třeba ta valašská má typický červený odstín.
Jak vypálit výrobky dřevem?
Konstrukce roštové pece je doložena z pravěkých vykopávek. Topeniště této pece je úplně odděleno od prostoru pro nádoby, což zajišťuje bezpečnější výpal (nádoby se nemohou dostat do styku s palivem a poškodit se). Stavba této pece je ale poměrně náročná, jelikož mimo vlastní klenby je třeba vytvořit i rošt.
Pec je dobré stavět ve svahu, čímž se ušetří velká část zadní a boční klenby. Pec je třeba orientovat směrem proti větru a základy prokopat tak, aby k topeništi byl dobrý přívod vzduchu. Šířka základů se řídí požadovanou velikostí pece, naše měla v průměru asi jeden metr. Vlastní pec má zhruba kulatý půdorys, terén před topeništěm je zarovnán do roviny.
Topeniště je rozděleno na dvě části. Nad topeništěm se totiž staví rošt, který by nevydržel bez střední příčky, o kterou se opírá. Příčka je z kamenů omazaných hlínou.
V minulosti se nám povedlo při pohybu kolem pec prošlápnout a propadnout se dovnitř (ne při výpalu). Proto jsme letos poměrně pečlivě zarovnali a zpevnily okraj kolem pece.
Dalším krokem je vytvoření roštu. Rošt musí být poměrně pevný, jelikož na něm budou spočívat nádoby při výpalu. Zároveň musí být dostatečně děravý, aby měla pec dobrý tah.
Kostru roštu stavím z lískových prutů. Díry v roštu by měli mít po omazání hlínů průměr cca 4 cm, mezery mezi pruty děláme tedy asi 10 cm (míry jsou jen velmi přibližné).
Na přendí stranu roštu, na které bude později stát část klenby, použijeme podlouhle ploché kameny, kterým říkáme překlady. Překlady je třeba umístit poměrně pevně, aby unesly váhu klenby a nespadly při neopatrném přikládání do pece.
Pruty roštu je třeba ze všech stran obalit hlínou. Pokud budou pruty obalené špatně, vyhoří dříve než se rošt vypálí a rošt se propadne. Jílovitá hlína nemusí být ani zdaleka tak jemná jako na stavbu nádob, přesto je třeba ji řádně zpracovat (nejlépe asi šlapáním). Dále vytváříme z hlíny smíchané s trocho trávy jekési knedlíky, kterými pruty postupně obalujeme. Nejprve obalíme křížení prutů a poté zbytek. Hlínu přitlačujeme co nejpevněji, aby neopadávala ani neodstávala od kostry.
Z lískových prutů vytvoříme také kostru klenby pece. Ta musí být hustší než kostra roštu. Základní pruty ohýbáme a zapichujem do stěn pece. Takto vzniklou koustru dále proplétám, dokud nedocílíme požadované hustoty.
V zadní horní části pece necháme otvor pro komín. Pozor - musí být tak velký, aby jím šli do pece naložit nádoby. Při výpalu ho pak částečně zakrýváme kamenem.
Kostru klenby je nutné obalit hlínou. Rovněž musí být obalena ze všech stran, jinak při výpalu spadne. Postup je stejný, jako při obalování roštu. Nenecháváme v ní však díry jako u roštu. Neděláme celou klenbu najednou. Obalíme jen spoje prutů a necháme chvíly odeschnout. Poté doděláme kostru a zase necháme chvíli schnout. Nakonec ucpáváme díry mezi obalenými pruty. Vždy si někde necháme větší otvor, abychom se rukou snadno dastali dovnitř.
Jelikož část komína budeme zakrývat kamenem, upravíme okolí komína tak, aby tam kámen šel položit.
Tím je stavba pece hotová a po řádném vyschnutí (aspoň 3 dny) připravena k výpalu.
Nádoby naskládáme do pece komínem. Dáváme je do sebe, aby se šetřilo místem, výpalu to nevadí. Pokud máme nějakou "bombu" tj. nádobu která možná praskne, dáme ji raději někam do rohu či do pevné nádoby, aby při případném prasknutí nepoškodila ostatní. Ve větších nádobách můžeme provádět i redukční výpal (bez přístupu vzduchu). Redukčně pálené nádoby mají trvale černou barvu. Nádoby které chceme pálit redukčně naskládáme do větší nádoby či mufle a zasypeme zakuřovadly (seno + saze). Velkou nádobu poté uzavřeme např. vhodnou miskou.
Celý výpal trvá asi 4 hodiny. První půl hodinu topíme velmi mírně,pak postupně zvyšujeme teplotu. Tah pece regulejeme částečným uzavíráním komína.
V poslední hodinu se snažíme pec rozjet na co nejvyšší teplotu. Dobré je použít na závěrečnou část výpalu nějaké tvrdé dříví, které má velkou výhřevnost. Nádoby v peci by měli žhnout.
Poté, co se v peci přestane topit, nádoby ještě dlouho svítí. Když žár trochu poklesne, zakrejeme komín a topeniště kameny aby pec nevychládala tak rychle. Asi po 24 hodinách můžeme pec otevřít a podívat se, jak výpal dopadl.