Pedagogika a psychologie dětí

Při práci s oddílem si musíme uvědomit, že pracujeme s dětmi a že tedy nemohou dělat vše co dospělí, neboť na to nejsou ještě dostatečně vybaveny po stránce fyzické ani psychické. Každé dítě je v podstatě jiné, i když obecně platí některé charakteristiky, které je třeba mít na zřeteli.

Dále uvedené věkové charakteristiky jsou orientační, některé děti jsou ve vývoji rychlejší a některé pomalejší.

Podle věku dělíme rozvoj osobnosti dítěte do dvou věkových kategorií:

 a) mladší školní věk (6-11 let)

 b) starší školní věk (11-15 let)

Mladší školní věk

Děti tohoto věku berou svého vedoucího jako autoritu, která se společně s rodiči a učiteli stává pro ně "neomylnou". Většinou jsou na něj vázáni citově (je třeba dítě nezklamat, aby svého vedoucího bralo jako staršího kamaráda). Postupem času ustupuje emocionální hodnocení a vedoucí je brán především na základě svých znalostí a dovedností.

Pro věk 6-8 let je charakteristická velká pohyblivost, dítě nevydrží dlouho v klidu a nedokáže se soustředit na jednu činnost déle než 10-15 minut. Dítě většinou pracuje samo za sebe, není ještě vytvořena schopnost práce v kolektivu.

Je třeba při schůzkách volit pohybové aktivity, často střídat jednotlivé činnosti, zařazovat pohybové a jiné drobné hry, kde je možno hodnotit individuální výsledky.

Při činnosti s touto věkovou kategorií je třeba dbát zvýšené opatrnosti, přesného dodržování bezpečnosti při činnosti a hygienických norem. To platí pro veškerou práci s dětmi.

Ve věku 9-11 let se u dětí projevuje zvýšená fyzická zdatnost. Motorika dítěte je již téměř rozvinuta. Dítě se již snaží uplatnit v kolektivu. Do her je vhodné zařazovat soutěžní prvky. Děti již dokáží chápat hry se složitějšími pravidly (někdy je však v zápalu hry porušují).

V tomto věku si děti začínají uvědomovat vztah příčina-účinek. V daleko větší míře se projevují u této věkové kategorie individuální zvláštnosti. Při činnosti je třeba dbát na to, aby každé dítě našlo uplatnění a mohlo být někdy úspěšné.

V tomto období se začínají vytvářet pevnější dětské skupiny, dochází k větší diferenciaci zájmů mezi chlapci (soutěživé hry, dobrodružství) a děvčaty (společenské zájmy, projevy "mateřského" chování - péče o mladší).

Tento věk je charakteristický vytvářením sbírek (čehokoliv) a značnou nestabilitou zájmů.

Starší školní věk

V období 12-13 roků dochází ke zrychlení tělesného růstu a biologického dozrávání (někdy způsobuje menší motorickou koordinaci). Zde je třeba dát pozor na přeceňování sil.

Děti se projevují především zájmem o sportovní činnost, individuální i kolektivní (vzhledem k rychlému růstu je v tomto období zvýšená únavovost). Při činnostech je třeba děti plně zaměstnávat, ale nepřetěžovat je.

V období staršího školního věku dochází k osamostatňování dítěte, které se snaží nacházet své místo ve společnosti. Dospělé hodnotí velmi kriticky, snaží se jim být rovnocenným partnerem. Pozornost je poměrně vytrvalá, dobře ovladatelná vůlí. Myšlení se moc neliší od myšlení dospělých. V tomto věku se projevuje rozvoj fantazie, dítě si vytváří plány do budoucna. Projevuje se také velký zájem o nové poznatky, zájmy se stávají pevnějšími a specializovanějšími.

Opět dochází ke sbližování chlapeckých a dívčích kolektivů (skupin) - je zde snaha po společné činnosti. Objevují se první projevy zamilovanosti.

 Při přípravě programu, her a soutěží je třeba dát velký prostor samostatnosti, vlastní iniciativě a možnosti samostatně si tvořit a dotvářet zadané náměty. V tomto období mají děti také chuť do fyzické práce.

To je několik základních poznámek k věkovým zvláštnostem dětí. Samozřejmě, že při vlastní práci přijdete na další a věříme, že jich plně využijete při vytváření programu pro váš kolektiv.

Zdroj: Metodika Brontosauřích dětských oddílů, Petr Bartoš, 1994