Něco málo o instruktorovi

Dobrý instruktor (organizátor) plní nebo je schopen plnit na akci asi tak 1237 různých úloh a rolí. Již z toho je vidět, že se jedná o činnost velmi náročnou jak na čas, tak vědomosti. Organizátor musí být osoba schopná tvořit, rychle reagovat a musí být velmi zodpovědná. O tom, jaký by organizátor měl být, by se dalo mluvit ještě velmi dlouho. Zde bych chtěl vyjmenovat některé důležité role, které by měl zvládnout. Jedná se zejména o tyto: pedagog, psycholog, sociolog, dramaturg, režisér, tvůrce, diplomat, manažer, úředník, technik, zdravotník, moderátor, herec, účastník, kritik, publicista, rozhodčí. Ale i takové jako: tělovýchovný instruktor, poskok v kuchyni, kuchař, šansonier, ponocný ... Při tom všem by se měl držet některých zásad, proto zde uvedu instruktorské n-tero.

 Instruktorské n-tero

Instruktor má vždy dobrou náladu, když ji nemá, tak si ji udělá.

Ale pozor na přetvářku, ta se okamžitě pozná.

-       Instruktor potlačí své vlastní potřeby před potřebami kolektivu. Osobní cíle splňuje až po splnění kolektivních.

-       Instruktor na akci nesmí řešit své osobní problémy.

-       Instruktor je nevyčerpatelný zdroj energie.

-       Instruktor může jíst, pít a spát, ale nemusí.

-       Instruktor je na sebe nejnáročnější.

-       Instruktor nemá na akci chuť na ženskou (chlapa), tím spíše účastníka. Pokud ji má, tak ji odloží, až akce skončí. Přijali jste zodpovědnost za své účastníky, musíte se jim tedy dle svých schopností věnovat všem!!!

-       Instruktor je nejpracovitější a nejiniciativnější.

-       Instruktor nejvíc vydrží po stránce fyzické i psychické.

-       Instruktor má nejlepší morál.

-       Instruktor má rád a ctí všechny účastníky.

-       Instruktor má vždy a ke všemu tvůrčí přístup.

-       Instruktor se umí smát i sám sobě a nahlas.

-       Instruktor je vždy v dobré kondici a umí překvapit.

-       Instruktor aktivitu vyvolává, nevynucuje. Vyznává heslo: "Tady jsou naše společné cíle a tady k nim vede cesta. Máme veškeré předpoklady k tomu, abychom jich mohli dosáhnout."

-       Instruktor nemá proti účastníkům žádné výhody.

-       Instruktor dodržuje neustále pravidla absolutní rovnosti.

-       Instruktor dbá, aby život v kolektivu účastníky neomezoval v rozletu, naopak aby jim dával prostor a příležitost pro podnikavost, uplatnění, setkání se sebou samým i ostatními.

-       Instruktor ví, že nejvíc omylů vzniká z nesprávných předpokladů a počítá s úklady nejistot, zatvrzelosti, hlouposti, přežitků a dogmat. Tím spíše, že se jejich obětí může stát i on sám. V takovém případě umí přiznat chybu.

-       Instruktor musí dát příležitost vyniknout všem, někomu i vícekrát, aby podpořil jeho sebevědomí.

-       Instruktor si musí umět hrát, musí umět i prohrávat.

-       Instruktor by měl vědet o všem, do čeho se pouští, víc než všichni účastníci.

Závěrečné slovo o dramaturgii

Tvorba prima akcí se skládá v podstatě ze tří stupňů:

1) Řemeslo - dá se naučit i bez talentu. Je to spousta tvrdé práce: vymyslet legendu, pravidla, vyrobit rekvizity, zajistit lektora, vypracovat scénář a k němu vše potřebné ...

 2) Koření - sem patří schopnost navodit správnou atmosféru (nejen pomocí režijních triků) a umění strhnout účastníky. To vše vyžaduje fantazii, citlivý a aktivní přístup ke všem účastníkům. Každý musí cítit, že právě k němu hovoříte, že právě na něj je ušita ta "senzační bouda". Patří sem i umění být v pravou chvíli vážný i veselý, v pravou chvíli vyprovokovat účastníky k akci třeba i posměchem, ale takovým, který neurazí, takovým, kterým si člověka získáte. Tady jde už o hlubší kontakt mezi vámi a účastníky i mezi účastníky samými. Z toho plyne, že organizátor musí být pořád a maximálně intenzívně mezi účastníky. Musí je poznávat, lákat, budit, slibovat jim, blbnout s nimi... společná práce je pro to ten nejlepší prostředek.

3) Vrcholné mysterium - je vůlí nedosažitelné, vznikne snahou o dokonalost. Možná znáte ten pocit, kdy se vám sevře srdce a do očí se vám vhrnou slzy. Třeba když po vrcholném sportovním výkonu stoupá vaše vlajka a hrají vaši hymnu nebo když dokážete zvítězit sami nad sebou. Nebo vás z ničeho nic takhle vezme za srdce nějaké přírodní scenérie nebo událost. Někdy se vám a vašim účastníkům takhle sevře srdce poslední večer vaší parádní akce nebo při loučení. Bývá to zřídka, ale někdy se to podaří. Dosáhli jste jednoho ze svých vrcholů. Neexistuje moc, která by byla schopna určit dopředu, jestli k tomu dojde nebo ne. Můžete se sebelépe připravit a moc chtít a nepovede se vám to. A někdy se to povede, aniž byste přímo o tenhle vrchol usilovali. Na to, abyste ho dosáhli, musí být splněno mnoho předpokladů. Některé nemáte šanci ovlivnit, některé máte. Každopádně musíte ale dosáhnout předcházejících dvou stupňů. Věřte, že nikdy není nic jistého. Vždy je lepší více uvažovat a méně tvrdit.

A úplně na závěr bych chtěl zopakovat slova jednoho mého kamaráda:"Ptejte se, neustále se ptejte. Pochybujte a hledejte. Hledejte důsledně odpovědi na své otázky. Na otázky o smyslu života, kráse, vědění a lásce. Na otázky o člověku a jeho složité duši. Není důležité odpovědět, důležitější je klást si správné otázky a snažit se odpovídat. Sami i společně se svými účastníky. Milujte své účastníky a važte si jich. Probouzejte v nich člověčenství v nejryzejší podobě, probouzejte v nich všechny dobré vlastnosti, které je člověk schopen mít. Naplňujte jejich duše radostí, touhou, obdivem i údivem. Dejte jim divoký úprk i absolutní spočinutí v čase i prostoru, nelitujte úsilí a energie, které vynaložíte na svou akci. Vždyť veškerá tato energie, láska i úcta se vám mnohonásobně zúročí a vrátí. Vy, kteří hledáte štěstí jiných, naleznete štěstí své."

Zdroj: Metodika Brontosauřích dětských oddílů, Petr Bartoš, 1994