Morseova abeceda

Morseova abeceda je skupina symbolů, která je používána v telegrafii. Kóduje znaky latinské abecedy, číslice a speciální znaky do kombinací krátkých a dlouhých signálů. Ty je možné přenášet na dálku jednodušším způsobem, než všechny znaky abecedy.

K přenosu morseovky je možné použít akustický signál (pískání), elektrický signál (telegraf), optický signál (signalizace vlajkami, záznam na papír pomocí teček a čárek). Nejběžnější použití je dnes v amatérské radiotelegrafii. Rychlost komunikace se pohybuje od 60 do 250 znaků za minutu.

/         oddělení písmen

//                konec slova

///                 konec věty

////             konec zprávy

Kódování abecedy vymyslel americký vynálezce, malíř a sochař Samuel Morse. Ten také uskutečnil v roce 1844 první telegrafické spojení mezi Washingtonem a Baltimorem. Původní abeceda byla ještě v roce 1918 zdokonalena. Při volbě kódování byly znaky voleny tak, aby nejfrekventovanějším písmenům (v angličtině) odpovídaly nejkratší sekvence teček a čárek. Proto má také nejfrekventovanější písmeno „E“ znak „•“ (tečka), tedy jeden jediný krátký signál. (Na podobné optimalizaci, kdy nejčastěji používaným znakům je přiřazen nejkratší kód, je založeno také Huffmanovo kódování užívané při bezeztrátové komprimaci dat.)

Morseovka se používala na celém světě k vysílání a příjmu zpráv telegrafem (elektrický signál po drátech), nebo radiotelegrafem (přenos radiovými vlnami). Přenášená zpráva se nazývá telegram. V pozdější době byly tyto způsoby komunikace nahrazeny telefonií, dálnopisem a v současné době také internetovými službami.

Morseovka je však stále používána pro svou nenáročnost na způsob signalizace v nouzových případech, při výcviku vojáků, námořníků, skautů a podobně. Do roku 1996 ji používaly jako prostředek tísňového volání všechny lodě o výtlaku větším než 300 tun. Poté byla nahrazena globálním námořním a tísňovým systémem GMDSS.

Pro nouzové volání na moři se používá známý signál SOS. Signál se vysílá bez mezer mezi písmeny. Tento druh značky byl vybrán kvůli své výraznosti. Obecně tradované tvrzení, že má znamenat „save our souls“, česky „spaste naše duše“, rusky „Spaste Od Smerti“ je chybné, sousloví bylo používáno jen jako mnemotechnická pomůcka. SOS znělo i z paluby potápějícího se Titanicu, byť pouze jedinkrát. Ve všech ostatních voláních použil Titanic starší a tehdy ještě rozšířenější nouzový signál CQD (come quick, danger). Pro nouzové volání na souši se používá signál QRRR.

Morseovka se v současnosti používá mj. pro dorozumívání s těmi tělesně postiženými, kteří nejsou schopni pohybu.

Existují také snahy o použití Morseovky v mobilních telefonech. Při jejím dobrém ovládání je kódování textových zpráv rychlejší, než pomocí „klávesnice“ na mobilu. Stačí jen 2 tlačítka nebo jen 1 tlačítko s krátkým a dlouhým stiskem. Příjemci je zpráva ovšem zobrazována v latince [zdroj?].

Analogicky můžou být příchozí textové zprávy převedeny do Morseovky a zobrazeny pomocí vibrací, což by umožnilo „hands-free čtení“ textových zpráv.

Morseovka se hojně používá v šifrovacích hrách, protože je hodně známá a dá se pěkně kódovat mnoha různými způsoby (stačí rozlišit tři typy objektů: tečka, čárka, oddělovač).

Zvukové vysílání

Při vysílání Morseovy abecedy v akustické podobě se používají následující pravidla:

• základní časovou jednotkou je délka tečky
• čárka má stejnou dobu trvání, jako tři tečky
• zvuková pauza uvnitř značky má stejnou dobu trvání, jako jedna tečka
• zvuková pauza mezi značkami má stejnou dobu trvání, jako jedna čárka
   

Tyto poměry umožňují sluchem zcela spolehlivě rozlišit tečku od čárky i druh akustické pauzy. Za další, poměr celkové doby trvání vysílání tečky nebo čárky včetně pauzy uvnitř značky je 2:1, což usnadňuje udržet konstantní rychlost vysílání. Tempo vysílání je tedy obdobné, jako kdybychom na hudební nástroj tečku hráli jako osminovou notu a čárku jako čtvrťovou notu, pochopitelně pokud předpokládáme, že hrajeme značně staccato.

Celková doba odvysílání slova "PARIS" (5 znaků) včetně mezery za slovem je tedy 48 základních jednotek (délek teček). Na jeden znak tedy průměrně připadá 9,6 časových jednotek a toho se užívá při definice tempa vysílání ve znacích za minutu. Pokud tedy například hovoříme o tempu vysílání 80 znaků za minutu, znamená to, že základní časová jednotka, t.j. délka tečky je 60/(80*9.6) = 0.078125 sekundy. Při tempu vysílání 50 znaků za minutu by se slovo "PARIS" včetně mezer mezi slovy odvysílalo přesně desetkrát.

Světelné vysílání

Pro předávání zpráv na menší vzdálenosti za přiměřené viditelnosti je možno používat morseovu signální lampu, kdy se nejedná o přenos elektrických impulsů po drátech nebo rádiově ale o přenos pomocí světelného paprsku. Tento způsob se často využívá v lodní dopravě a u vojenských námořních sil. Výhodou je, že vysílání neporuší rádiový klid. Nevýhodou je naopak snadné prozrazení vysílajícího objektu a nutná přímá dohlednost mezi vysílající a přijímací stranou. Protože světelný zdroj (žárovka, výbojka) nelze použít pro rychlé střídání stavu svítí/nesvítí, používá se předsazená clona tvořená několika žaluziemi, které se otevírají/zavírají vysílající obsluhou.

Samuel Morse

Samuel Finley Breese Morse [mórs] (27. dubna 1791 – 2. dubna 1872) byl americký vynálezce morseovy abecedy, sochař a malíř portrétů a historických scén.

Samuel F.B. Morse se narodil v Charlestownu, v Massachusetts jako první dítě zeměpisce a pastora Jedidiaha Morseho a jeho manželky Elizabeth Ann Bresseové Morseové. Poté co navštěvoval akademii Phillips jako dítě, začal ve svých 14 navštěvovat vysokou školu. Tak aktivně se věnoval umění, až ho nakonec přijal za svého žáka vlivný americký malíř Washington Allston. Krátce studoval i na univerzitě Yale, několikrát se zúčastnil přednášek o elektřině od Benjamina Sillimana a Jeremiaha Daya. V té době živilo mladého Morse převážně malování portrétů a když v roce 1810 vystudoval na univerzitě Yale, začal od roku 1811 vášnivě cestovat po Evropě.

Morseova nezkrotitelná dychtivost něco nového vynalézat ho nakonec přivedla k jeho prvnímu vynálezu - tzv. mramorové brázdičce, která mohla vytesat tři rozměrné sochy z mramoru nebo z kamene v poměrně dosti menším časovém úseku. Tento vynález si však Morse nemohl patentovat, jelikož si podobný vynález patentoval Thomas Blanchard.

V jakém roce vynalezl Morse elektrický telegraf je stále sporné, nejčastěji se však uvádí rok 1837 či 1838. Své vynálezy si patentoval po soudním procesu s Josephem Henrym v roce 1837. V roce 1832 přišel Morse na myšlenku vynalézt elektromagnetickou telegrafii a novou abecedu. Tento údaj si Morse poznamenal do svého náčrtníku během rozhovoru s Dr. Charlesem T. Jacksonem.

V roce 1830, při svých studiích v Římě se setkal se svým vlivným kolegou dánským sochařem Bertelem Thorvaldsenem, s kterým se stali doživotní přátelé, stále si dopisovali a Morse se mu několikrát svěřil se svými objevy. Svůj sen zhotovit elektromagnetickou telegrafii a novou abecedu si začal splňovat od začátku podzimu v roce 1835, kdy se snažil sestavit telegrafické nahrávky na kotouč papíru. Na začátku roku 1836 sestavil jeho telegrafické nahrávky při rozhovoru s doktorem Leonardem Galem. Další, podobný a neúspěšný pokus také následoval v roce 1836.

Téhož roku dokončil Morse svůj první prototyp telegrafu. Ten využíval jeden článek baterie a jednoduchý elektromagnet. Tento prototyp fungoval jen na krátké vzdálenosti, asi 40 palců nebo i méně. V zimě mezi lety 1836-1837 ukázal svůj prototyp Leonardovi Galeovi, profesorovi chemie na New Yorkské univerzitě, který Morsea učil malířství. Ten navrhl Morseovi na novém vynálezu několik zlepšení a přinutil ho si pročíst jeho seznam doporučených zlepšení. Po provedení Galeových zlepšení byl prototyp schopný zaznamenat zprávu i na deset mil daleko. V září téhož roku osvědčil tento vynález i Alfred Vail, student na New Yorkské univerzitě. I Vailův otec Stephen Vail, vynálezce, právník, vůdce společnosti a investor technologie měl na vynálezu velký podíl, jelikož financoval jeho nelevné uskutečnění.

V roce 1838 Morse změnil telegrafický kód. Od tohoto dne byl kód pojmenován po jeho vynálezci Morseovi a je dnes známý jako „Morseova abeceda“.

Od 24. ledna začal Morse přednášet o svém vynálezu na vysokých školách a 8. února 1838 Morse prvně přednášel o svém vynálezu před vědeckým výborem ve Franklinově ústavu ve Filadelfii, v Pennsylvánii. 21. února představil Morse svůj vynález prezidentovi Martinu Van Burenovi, čímž si americkou vládu naklonil na svou stranu. Především F. O. J. Smitha Maineho, který se stal jeho celoživotním partnerem a který navrhl zákon v Kongresu, který ale neprošel.

Při návštěvě Paříže v roce 1839 navštívil Morse Louise Daguerra a velmi se zajímal o jeho vynález daguerrotypie, jednoho z prvních typů fotografie. Morse napsal dopis s popisem tohoto vynálezu redaktorovi časopisu New-York Observer. Daguerrotypie se podobně jako telegraf později rozšířila do celého světa.[1]

24. května 1844 poslal Morse první telegrafní zprávu z Washingtonu, D. C., svému asistentovi, Alfrédu Vailovi, který se nacházel v Baltimore, Marylandu. Zpráva zněla: „What hath God wrought“ a byl to úryvek z Bible.

V roce 1850 navštívil Morse Kodaňské Thorvaldsenské muzeum. Setkal se i s králem Frederikem VII., kterému v roce 1830 projevil přání darovat mu jeho portrét. Jeho portrét patří dnes Markétě II. Dánské.

Samuel Finley Breese Morse zemřel v dubnu 1872 ve svém domě ve 22. ulici, v New Yorku, ve věku osmdesáti let a byl pohřben na hřbitově v Brooklynu v New Yorku.

Za svůj prvotřídní vynález získal Morse slávu, několik prestižních ocenění a vyznamenání. Jeho vynález se stal jedním z největších 19. století a Morse si poměrně rychle našel své místo v encyklopediích a především v amerických dějinách, ale jeho jméno je známé po celém světě.