Monika Císařová

Poprvé jsem se o Mackovi dozvěděla v létě roku 2009 při vítání občánků a pak i z Kolovratského zpravodaje. Syn byl zhruba tříměsíční, tak jsem si říkala, že počkám. V zimě 2010 jsem si myslela, že by to bylo fajn se tam podívat a nemrznout venku při procházkách, ale časově nám to vycházelo v době spaní, takže jsem se tam nepodívala. Na přelomu jara a léta jsme začali chodit na hřiště a více poznávat ostatní místní maminky a děti. To už jsem se rozhodla, že do Macka půjdeme, ale přišly prázdniny. V létě byl synovi rok, spal už jednou denně, takže jsme měli dopoledne volné a mohli konečně Macka zkusit.

Z první návštěvy jsem byla dost nervózní, trochu i z neznámých prostor, ale to vše se rozplynulo po prvním kontaktu s jednou z členek, která mě odchytla hned u vstupu. Mile mě přivítala, vše mi ukázala, a po celou dobu se mi aktivně věnovala. Ostatní maminky mě také mile překvapily, povídaly si spolu o běžných věcech (a nejen o dětech) nebo si s dětmi hrály a všechno moc příjemně působilo. Bála jsem se, aby to tak nebylo jen poprvé, ale nebylo. Teď už sem chodíme celkem pravidelně, syn se vždycky těší na hračky a já na to, že si trochu odpočinu a popovídám s někým sobě rovným. Teď si říkám, že je škoda, že jsme nezačali už dřív. Všem maminkám doporučuji Macka alespoň vyzkoušet. Není nad to, když si dítě spokojeně hraje a maminka načerpá novou energii.