Kterak sobě hrnec vyrobiti…

Keramika patří k častým nálezům u všech rozvinutějších kultur. Podle zpracování, dekoru a moderních metod datování můžeme relativně přesně určit její stáří. Spousta se dá vyčíst jen ze střepu i bez složitých rozborů. Keramika bývá častou výbavou hrobů i domácností. V keramických nádobách se vařilo, pilo se z nich a uchovávaly se v nich potraviny i nápoje. Ve zlomcích střepů přežila téměř nepoznamenána časem. Nalézáme je téměř všude. Kudy putovali lidé, putovala i keramika.

Časté nálezy nám detailně umožňují zkoumat kvalitu a složení materiálu a techniky zpracování. Každá kultura má svou typickou keramiku, podle které ji poznáme a můžeme datovat. Některým dala i jméno ( kultura se šňůrovou keramikou, kultura zvoncovitých pohárů… ).

ZPRACOVÁNÍ

Získání surovin:Dá se použít téměř jakákoliv hlína, třeba i ze zahrádky. Špatná hlína není, záleží na zpracování.

V prvé řadě je důležité se zbavit kamínků a dalších nečistot. K této úpravě se používají různá zařízení, ale pro naše domácí potřeby postačí kbelík a síto nebo plátno.

Nakopanou hlínu rozmícháme ve vodě a přecedíme. Necháme kal sednout. Vodu necháme vyschnout tak, aby se s hlínou dalo ještě dál pracovat.

Ideální jsou jemné jíly, ty hledejte poblíž vodních toků, rybníků, meandrů atd.

Ostřiva: Snižují plasticitu, procento smrštění a riziko deformace a popraskání. Na Velké Moravě se používal písek a slída.

VYTVÁŘENÍ

Modelování v ruce:

Vetší nádoby se vytváří slepováním válečků, které se zahladí. Tato technika dovoluje vytvářet tzv. papírové střepy ( někdy 1-3 mm ).

Materiál pro modelování nebylo třeba příliš ostřit. Výrobky se vyznačovaly výpalem na nižší teplotu a nádoby silným dnem.

Obtáčení na hrnčířském kruhu:

Obtáčení, protože kruh nedosahoval vysokých otáček. Nádoby se podsypávaly pískem a nebylo tedy třeba používat k odřezávání strunu. Kruh se skládal z osy, k níž byl připevněn talíř. Nechybělo místo na sednutí a kalník. Rychle rotující kruh, jaký se používá dnes, ještě nebyl znám.

NÁSTROJE

Slouží k vytváření a upravování výrobků. Umožňují lepší a rychlejší práci s hlínou. Existuje jich nepřeberné množství. K jejich vytvoření vám často postačí nůž a šikovné ruce.

DEKORACE

Dekorací chápeme povrchovou úpravu nádob. Provádí se ještě do mokrého střepu. Velkomoravané používali jenom rytý dekor. Mezi nejčastěji nalézané dekory patří hřebenové vlnice, linie, šroubovice a hřebenovité vpichy.

SUŠENÍ

Sušení je proces, při kterém z hmoty (hlíny) odchází voda (mechanicky a chemicky vázaná). Rychlost sušení ovlivňuje teplota, vlhkost a proudění vzduchu. Venku za suchého letního počasí hmota vysychá mnohem rychleji, než na podzim. Při příliš rychlém sušení může voda přeměněná v páru a výrobek doslova roztrhat na cucky. Je to tím, že pára má 1600x větší objem než voda.

Sušení se dá zpomalit přikrytím a urychlit nahříváním.

Při špatném sušení dochází k prasklinám a deformacím.

SMRŠTĚNÍ

Odpařováním vody dochází ke smrštění. Zpočátku jsou od sebe částice hmoty odděleny vodou. Jakmile se voda odpaří, částice hmoty se dotknou. Tím klesne i váha výrobku. Smrštění je ovlivněno množstvím vody ve hmotě, její jemností ( hrubost/jemnost částeček ) a množstvím neplastických surovin. (křemenný písek, plevy, sláma, uhelný prach, popel… )

PÁLENÍ

Probíhá ve fázích:

1. Dosušování Odchází voda nasátá ze vzduchu ( cca 1 - 4% ).
2. Odchod chemicky vázané vody, vyhořívání organických látek
3. Okysličování železitých sloučenin ( zčervenání střepu ).
4. Slinutí střepu - dochází ke zpevnění střepu. Slinutý střep pěkně zvoní.
5. Bod tání ( týká se hlavně glazur, nebo když to s teplotou přepískneme, výrobek se nám rozteče ).
6. Chladnutí - Mělo by probíhat pomalu. Při prudkém ochlazení dochází k prasknutí. Než něco vytáhnete z pece, stejně si budete muset počkat. Jenom ten, kdo se chce spálit, by vykládal pec po hodině, kdy přestal přikládat. Vysoká teplota se v peci drží ještě několik hodin.

Pálení probíhá dvěma způsoby:

Oxidační: je pálení s přístupem vzduchu. Střep má barvy od nažloutlé po cihlově červenou.

Redukční: je pálení bez přístupu vzduchu. Neglazovaný střep získává typickou černou, hlazený dekor kovově lesklou barvu.

Možnosti pálení keramiky

Díky nim dosahujeme teplot potřebných k vypálení keramiky. Prošly si dlouhým vývojem, než dosáhly úrovně na jaké jsou dnes. Ještě v minulém století se pece stavěly z klasických cihel a podobaly se opancéřovaným trezorům. Cihelny bývaly dominantou krajiny, než je nahradily modernější technologie.

Pálení v otevřeném ohništi: Suché výrobky napřed prohřejeme u ohně. Při prudkém zahřátí střep praskne. Postupně výrobky zahrnujeme popelem a žhavými uhlíky. Nečekejte zázračnou teplotu. Důležité je nespěchat. Projeví se to. Střep přechází v barvách od šedé, černé do červené.

Milíř: Výrobky se navrší na sebe a prokládají palivem. Celé se to zaplácá pláštěm z hlíny. Po vyhoření paliva je pálení u konce. Nevýhodou je, že nejkvalitněji vypálený je střed milíře. Okraje mohli být nedopálené. Takto se vyrábělo i dřevěné uhlí.

Pec: Je kruhového půdorysu zakončená klenbou s úzkým komínem. Silné stěny se staví z hlíny s velkým množstvím plev. Pro zpevnění se do konstrukce přidávají vrbové pruty.