Kroužkování ptáků

Kroužkování ptáků přináší původní poznatky objasňující zákonitosti migrace ptáků a řadu obecně biologických otázek, významně přispívá i k řešení problémů souvisejících s využitím a ochranou přírodního prostředí.

Hnacím motorem kroužkování bylo již od počátku zodpovězení základních otázek souvisejících s ptačím tahem. Zejména šlo o zjištění tahových tras a zimovišť, délky života, návratnosti a usazování mladých ptáků. U většiny druhů již byly tyto otázky zodpovězeny a může se tedy zdát, že kroužkování ztratilo na významu. Jeho výhoda oproti ostatním metodám ale spočívá především v možnosti sbírat relativně velké množství údajů prostřednictvím značného počtu spolupracovníků na velkém území. U mnoha ptačích druhů takto již byla získána dlouhá časová řada dat, která je z vědeckého hlediska velmi cenná. Nenahraditelné je pak kroužkování v monitorovacích projektech, které se zabývají sledováním změn početnosti a produktivity ptačích populací pomocí konstantní metodiky (např. celoevropský projekt CES). Výsledky těchto projektů nám pomáhají pochopit příčiny populačních změn u běžných druhů ptáků. Nezanedbatelnou předností kroužkování je i jeho nižší finanční i technická náročnost ve srovnání s ostatními metodami.

Kroužkování v českých zemích má na evropské poměry velmi dlouhou tradici - začalo již roku 1910 prostřednictvím stanice LOTOS. V letech 1934-1964 bylo organizováno Českou ornitologickou společností. Od roku 1964 je pak kroužkovací stanice součástí Národního muzea. Až do roku 2002 organizovala pražská centrála i kroužkování na Slovensku. Tradičně těsné vazby mezi ČSO a Kroužkovací stanicí podtrhuje i fakt, že i v současnosti jsou téměř všichni z více než 400 držitelů kroužkovací licence zároveň členy ČSO (kroužkovatelem je tedy zhruba každý pátý člen ČSO).

V posledních dvou letech se v České republice ročně okroužkovalo více než 150 000 jedinců téměř 200 druhů ptáků.