K pramenům Říčanky
Další výlet v roce 2012 nás zavede k pramenům Říčanky, k pramenům potoka protékajícího Kolovraty.
Termín:
Místo srazu:
Délka trasy: cca 10 km k prameni
Říčanka
"Říčanský potok, nebo také Říčanka pramení u Tehova v nadmořské výšce 436 m. n. m. a ústí do Rokytky poblíž Běchovic. Plocha povodí činí 38 km2. Z toku dlouhého 21 km jsou zhruba 3/4 na území hl. m. Prahy.
Mluvíme-li o Říčance a historii, pak zvláštní kapitolu tvoří rybníky. Zdá se nám dnes neuvěřitelné, že v prostoru mezi Dubčí, Uhříněvsí a Měcholupy vznikla na Říčance někdy v 16. stol. doslova rybniční soustava zahrnující na 50 rybníků a rybníčků, propojených důmyslnou sítí kanálů a stok.
Pramen Říčanky
Tehov
Od 13. stol. hlavně učitelé, historici a krnonikáři zaznamenali cenné pamětihodnosti o Tehově. té době v Tehově byla velká tvrz a několik statků ve vlastnictví rytířů Chobotských z Ostředku. Po bělohorské bitvě byla celá vesnice i s kostelem vypálena a obyvatelé povražděni. Spálený Tehov s katastrem koupil Bedřich z Talmberka a připojil jej k vlašimskému panství. V dalších staletích se v Tehově střídaly rody vlastníků, ale asi 30 selských statků zůstávalo dlouho pustých. Když Tehov ožil, začalo se tu pálit vápno, (odtud místní název "vápenka"), dokonce se za Tehovem dolovala tuha. Po vzniku velkostatku byl zřízen lihovar, následně škrobárna, ale to jíž se
psal r. 1875
Od 14. stol. je v Tehově kostel se hřbitovem. Kostel je zapsán v seznamu kulturních památek. Ten, spolu s velkostatkem u "Mojžíšů" a patrovou školu tvoří zůstatek zašlých let.
Od 2. pol. 20. stol. stojí za zmínku zbudování hasičské zbrojnice, prodejny a veřejného vodovodu. Po r. 1989 byly obnoveny kostel, márnice, hřbitov, kolumbárium, hasičská zbrojnice, bývalá budova školy ( nyní OU ), kaplička v Petřinách, byla modernizována a rozšířena síť veřejného osvětlení. I nově vznikající zástavba v obci je dílem péče nové samosprávy.
Nová doba přinesla potřebu péče o životní prostředí. Kdo navštíví Tehov, nový vzhled jej příjemně pohladí. To je patrné na každém kroku. Dosud žijící občané mají totiž v živé paměti
léta 1943 - 1945, kdy němci zabrali obci Les, velkostatek s živým i mrtvým invetářem, a kdy po 8. květnu 1945 prchající vojsko zanechalo obraz zkázy a paniku.
Říčanka v Kolovratech
Potok Říčanka protéká městskou částí od východu k severozápadu. Potok pramení u obce Tehov a ústí do Rokytky u obce Běchovice. Koryto bylo regulované před více jak 100 lety, a to až k brodu do Benic, dále měl téměř přirozené koryto s meandry a břehovými porosty, které byly změněny v roce 1970. Původně se z potoka napájely domácí zvířata, ve vodě se vyskytovaly ryby (řízek, slunka, karas, cejn, lín, kapr), v okolí potoka žila ondatra. Čistota vody se v současnpo většinu doby žalostná, největšího znečištění však bylo dosaženo v 70. až 90. letech 20. století, důvodem bylo svedení odpadních vod ze všech obcí proti proudu potoka, a to včetně Říčan. V 70. a 80. letech dokonce dosahovala vrstva pěny pod splavem až do výšky 1 metru. Posledním hřebíčkem do rakve života v potoce bylo havarijní vypouštění odpadních vod z čistírny v Říčanech.
V minulosti bylo přes potok vedeno na území Kolovrat celkem šest brodů. První brod se nacházel v současné ulici V Haltýři v místech dnešní lávky, druhý brod byl přístupný z dnešní ulice Pokřivené, třetí z ulice Svažitá, čtvrtý se nacházel pod Tehovičkami, pátý brod jako jediný funguje dodnes z ulice Nad Topoly směrem na benickou cestu (Benický vycházkový okruh), šestý byl v místech louky Pod skálou.
Na potoce Říčanka bylo na rozdíl od dneška i několik tůní, v nichž se např. brodili koně. První tůň se nacházela u dnešního mostu v ulici Do Lipan, druhá u dnešního mostu v ulici Do Hlinek, další se pak nacházela u Benické cesty a poslední dosud mírně znatelná pod Prknovkou.
Říčanka ve své historii znamenala pro obyvatele ve svém okolí i starosti, a to v době rozvodnění, kdy zaplavila louky až k zahradám nejníže položených hospodářství. Vlivem větších dešťů se voda z Říčanky častovylévala pod benickým brodem a pod Prknovkou. Největší záplavy nastaly, když došlo k protržení hráze některého z výše položených rybníků, což se několikrát stalo Mlýnskému rybníku pod říčanským hradem.