Ekologie a ochrana přírody

Ekologií se nazývá věda, která zkoumá vztahy živých organismů (tj. bakterií, hub, rostlin, živočichů a člověka) a to jak mezi sebou navzájem, tak i mezi nimi a prostředím, ve kterém žijí.

Životním prostředím organismu je soubor živých organismů a jejich vztahů (konkurence mezi organismy, parazitismus...) a neživých faktorů (světlo, voda, potrava...), se kterými daný organismus přichází do styku. Například životním prostředím lípy je lehká půda bohatá na živiny a dostatek tepla; životní prostředí pro pstruha je studená proudící voda s dostatkem kyslíku.

Dále uvedeme několik základních pojmů

Základní jednotkou rostlinné i živočišné říše je organismus. To je jedinec kteréhokoliv druhu. V přírodě ale nežijí jedinci nikdy zcela sami. Na určitém místě se ve stejném čase vyskytuje vždy více jedinců téhož druhu. Jsou různého stáří a pohlaví a množí se mezi sebou. Takový soubor jedinců se nazývá populace. Ani populace nežijí izolovaně. Na stejném místě, kde roste např. populace smrku, nalezneme i populaci kůrovce, různých hub, lesních ptáků i dalších živočichů a rostlin. Všechny populace, které žijí na stejném místě a ve stejnou dobu tvoří společenstvo. Společenstvo spolu s prostředím, ve kterém žije tzv. biotopem (skálou, tekoucí vodou, zemědělskou půdou...) nazýváme ekosystém. Každý organismus zde má místo, ve kterém může existovat tj. ekologickou niku.

Předchozí pojmy uvedeme na příkladě louky:

organismus           - pampeliška

populace               - všechny pampelišky na louce

ekosystém            - louka i s jejím podložím, půdou, podnebím

V každém ekosystému probíhá výměna látek. Látky se nemohou ztratit, proto obíhají v přírodě v určitých cyklech - kolobězích. Energie prochází ekosystémem jednosměrně, tzn. je získávána především ze slunečního záření a odchází v podobě odpadního tepla. Sluneční záření dokáží zpracovávat jedině zelené rostliny (producenti). Dovedou z anorganických látek (vzduch, voda, živiny) vytvářet složitou organickou hmotu. Další členové koloběhu už jen využívají energii nashromážděnou rostlinami. Část jí uchovávají ve vlastních tělech, část vyzáří jako odpadní teplo. Zelenými rostlinami se živí konzumenti 1. řádu- býložravci. Konzumenti 2. řádu- masožravci se živí býložravci a sami slouží jako potrava konzumentům 3. řádu atd. až k vrcholovým konzumentům. Cyklus pokračuje dál k mikroskopickým živočichům, bakteriím a houbám - destruentům, kteří rozkládají mrtvá těla (rostlin i živočichů) až na anorganické sloučeniny, připravené k využití pro zelené rostliny. Tím se koloběh uzavřel.

Ekosystémy nejsou neměnné - vyvíjejí se. To znamená, že v ekosystému probíhají nevratné změny a nazýváme je sukcese. Probíhají od holého podkladu (hromada jílu, nově založený rybník) až k bohatým společenstvům s mnoha druhy rostlin a živočichů. Konečné stádium se nazývá klimax (v našich podmínkách skoro vždy les). Například máme hromadu jílu a kamení. Vítr na ní zafouká semena lebedy a jiných plevelů. Ty vytvoří humus, ve kterém se usadí žížaly. Začnou zde také růst trávy a různé květiny, které vytlačí lebedy. Z kytek začnou sát nektar motýli a další drobní živočichové. Pak se zde usadí ptáci a savci. Nakonec na louce vyrostou keře a stromy, takže vznikne les.

Podmínkám, určujícím zda v daném místě může určitý organismus žít, říkáme limitující faktory. Těchto faktorů je celá řada: množství potravy, světlo, teplo, množství vody, nadmořská výška, geologické podmínky... Například taková velryba si těžko přivykne pouštním podmínkám. Lenochod na Antarktidě taky nemůže žít, protože by asi zmrzl na kost.

U některých faktorů snáší daný organismus velké výkyvy, jiné musí být poměrně stálé (hraboš polní je poměrně tolerantní k nadmořské výšce, ale potřebuje trvalý travnatý podrost).

Všechny dříve uvedené faktory jsou určující i pro člověka. Protože člověk začal v minulosti žít na úkor přírody a dodnes z ní bere více než je únosné, příroda již zdaleka nestačí uspokojovat jeho potřeby a dochází k ekologické krizi. K nejzávažnějším příčinám patří:

-       přemnožení lidstva

-       omezené zásoby surovin (např. uhlí, ropy, ale i půdy a vody - tyto suroviny jsou prakticky neobnovitelné)

-       problémy s odpady (unikají do vzduchu, vody a půdy). Nevíme co s nimi a proto se hromadí na skládkách a ve volné přírodě.

-       vymírání druhů - narušují se potravní řetězce a zmenšuje se tak stabilita ekosystému.

Ze všeho co jsme dříve řekli vyplývá, že přírodní zákony platí i pro člověka a proto by si to lidé měli uvědomit pokud je ještě čas.

Zdroj: Metodika Brontosauřích dětských oddílů, Petr Bartoš, 1994