Ekologická výchova

Jedná se o oblast příliš rozsáhlou, existuje k ní literatura, přesto bych velmi rád sdělil alespoň některé základní věci. Tento pojem je používán velmi často, přesto se ukazuje, že většina lidí pořádně neví, o co jde. Je to paradoxnější o to, že brontosaura má ekovýchovu jako svůj hlavní cíl. Výsledek je zřejmý, na mnoha akcích se o ekologii vůbec nemluví a někdy vypadne i práce. Pak se taková akce ničím neliší od běžných akcí instruktorů pro pobyt v přírodě, skautů ... Myslím, že je to škoda a brontosaurus tak ztrácí v očích lidí svoje postavení.

Co je to tedy ekologická výchova? U nás nastává jisté zmatení pojmů. Jsou tři rozdílné věci, které se u nás používají pod stejným pojmem. První z nich je výuka specializovaného předmětu, ekologie. Jedná se o zcela obecnou vědu, zabývající se vztahy různých systému (v přírodě zvaných ekosystémů), ta se učí na specializovaných vysokých školách. Není sice na škodu, znát alespoň základní pojmy, nicméně zrovna tohle asi není to nejdůležitější a pro život nejpotřebnější.

Druhou oblastí je šíření ekologických informací. To znamená např. informace o stavu ovzduší, jak ubývá ozónové vrstvy, které druhy rostlin a živočichů jsou ohroženy... Pochopitelně je dobré mít povědomí o těchto problémech, ale hodně lidí se těmito věcmi nechce zabývat ("proč by si měli přidělávat starosti"). Ještě tak možná strach o své zdraví je donutí k nějaké akci.

Třetí oblastí je to, co má v zahraničí vlastní název, u nás je však překládán jako ekovýchova. Ekovýchova je zde chápána jako výchova k zodpovědnosti a ke stylu života, který je šetrnější k přírodě. Tato třetí oblast skýtá pro Brontosaury největší možnosti a upřímně řečeno, je to to, co je nejvíc potřeba. Svým obsahem je nejširší z těchto tří oblastí, ale nedá se zůžit pouze na ty výše jmenované. Dále se budeme věnovat jí.

Napřed však zkusíme nadefinovat pojem životní prostředí. Pro nás má smysl se zabývat přírodním prostředím člověka. Sem patří krajina, která člověka obklopuje, ať již je to krajina přírodní (rezervace, lesy louky...), kulturní (pole...), nebo městská. Patří sem tedy i města, vesnice, protože v nich člověk musí žít. Patří sem však i historické, kulturní a technické památky vedle kterých člověk tráví svůj čas. A v neposlední řadě sem patří i mezilidské vztahy, protože člověk není Robinson Crusoe, lidi pravidelně potkává a komunikuje s nimi. Životní prostředí je tedy vše, co člověka obklopuje.

Z toho všeho vyplývá, že ekologická výchova zahrnuje poznávání krás přírody (důležité jako dobrý příklad), poznávání a vysvětlování problémů, výchovu ke zdravému a šetrnému stylu života, citové vztahy k přírodě, ale i mravní výchovu osobnosti... Dobrý pedagog přimíchá od všeho kousek, hlavně u delších akcí, aby byla akce vyvážená.

Ekologická výchova vychází z předpokladů, že člověk, který pozná něco pěkného, najde své místo v přírodě, pozná a pochopí a hlavně sám něco udělá (ať už pro přírodu nebo pro lidi) už sám nebude dělat to, co se mu nelíbí, čím ubližuje.

Formy a možnosti v ekologické výchově

Na každé akci máte rozsáhlé možnosti, jak na účastníky, ale i na veřejnost působit. Bohužel se často sází pouze na program, přičemž se zapomíná na mnoho dalších možností.

Jedna z nejvýznamnějších je práce. Jak jsme již řekli, kdo zasadí strom, těžko už půjde a jiný strom zláme, protože ví, co to dá práce strom zasadit a vypěstovat. Kamarádi nepodceňujte význam práce. Ta působí nejen na lidi, kteří ji udělají, ale zpětně i na různé kolemjdoucí, kteří mají najednou o čem přemýšlet. Proč ty děti obětují svůj čas a zadarmo pracují? Nebojte se je taky zapřáhnout. Však ať si zkusí mávat kosou! A hlavně neuzavírejte se před novými tvářemi, kteří chtějí pomoct. Každý odmítnutý je možná nadosmrti ztracen, protože bude mít pocit, že Brontosaurus je jen pro vyvolené.

Aby práce splnila svůj výchovný význam, musí mít některé vlastnosti. Musí mít vztah k životnímu prostředí (pomoc lesům, rezervacím, památkám, postiženým lidem ...), musí mít smysl (například je nesmyslné sázet smrky v oblastech, kde není původní rostlinou a kde vždycky rostli buky...) a musí být potřebná. Pozor při výběru prací aby byly vhodné pro danou věkovou skupinu. To znamená, že na tuto práci nejsou lidi, nebo dostatek peněz, anebo je potřeba dokázat, že se to dá udělat lépe rychleji a ekologičtěji. Je to tak trochu umění, vybrat dobrou práci, ale je to nutné, chcete-li, aby ji lidé vzali za své. Nezapomeňte jim říct, proč tuto práci dělají. Kromě toho je dobré, aby práce byla atraktivní, je možné proložit ji různými hrami (zvláště u malých dětí), aby lidé pracovali v kolektivu a ne jednotlivě nebo v malých skupinkách a velmi důležité je, aby byly vidět výsledky práce.

Nezapomeňte, že i vy musíte pracovat a prožívat všechno s účastníky!!!!

Další možností, jak na lidi působit je využít vlastního běhu tábora, resp. akce. Jak naložíte s odpadky, budete je separovat a recyklovat, budete vařit zdravě, promyslíte dopad her na krajinu, abyste neudělali víc škody jak užitku? ...

Takto můžete svým vlastním příkladem v lidech vypěstovat správné návyky, které mohou uplatnit i doma, v každodenním životě.

Nutný však je osobní příklad, bez toho, můžete lidi přesvědčit pouze o tom , že kecáte. Vysvětlete jim, proč to a to děláte a proč tamto zase neděláte.

Až vyčerpáte tyto možnosti můžete zařadit do programu i něco z následujících programových forem. Zde však platí nepřesytit, nebo lidi otrávíte.

Nejjednodušší pro pořadatele je beseda s odborníkem nebo odborně a zajímavě vedená exkurse. Pozor ne vše co zajímá vás, zajímá i děti. Tady je třeba si uvědomit, že lektor musí být člověk znalý v oboru (a obor se týká obsahu akce) a musí umět mluvit. Je dobré povídání zpestřit ukázkami nebo diáčky. většinou je nutné si dopředu dohodnout termín, OBSAH a další podmínky. Má nejmenší účinnost.

Náročnější je poslechový pořad. Také ten je nutné připravit dopředu. Pokud nejste přímo autory musíte ho dopředu zapůjčit, nastudovat a zajistit technické prostředky. Je možné využívat diafony a ekofilmy. Dejte si však pozor při výběru, musíte zvážit zda film není příliš odborný, zda může děti zaujmout. Jeden odborný film v cizím jazyku může atmosféru důkladně otrávit. I zde platí, že důležitější je donutit lidi přemýšlet.

Výpravu za poznáním může vést takřka každý. I zde však přípravou nic nezkazíte. Všude najdete vhodná místa s přírodou víceméně v pořádku i místa, kde civilizace už dokázala výrazně zapracovat. Nebojte se ukázat, jak vhodně i nevhodně člověk s přírodou zachází. Je potřeba, aby si co nejvíce lidí uvědomilo, kolik "stojí" civilizace, na kterou jsme zvyklí, jaké jsou důsledky snahy o největší a nejlacinější produkci. Doporučuji znát trasu dopředu, víte co vás čeká, co uvidíte, na jak je to dlouho. Ukazování přírody a střetů přírody s civilizací je jedna z nejúčinnějších metod ke vzbuzení zájmu o životní prostředí.

Po besedě, výletu či pořadu je možné zařadit diskusi. Někdy vznikne diskuse sama. Je velmi žádoucí, protože vyjadřuje reakci lidí, hlavně pak kritický pohled dítěte na viděné resp. slyšené, odráží jejich zájem. Nepřekažte ji, naopak opatrně ji podporujte a zůstaňte v pozadí nebo se ptejte, ale odpovědi ať vymýšlí účastníci. Možné nenápadně usměrňovat.

Zvláštním typem diskuse je sociodrama. Uměle navodíte téma, kdy skupina hledá východiska. Např.: stavba přehrady a vodní elektrárny, nějaký problém z vašeho okolí, ale i separace odpadu na akci ano-ne... Je však třeba zvážit, kam se můžete pustit sami a zda je téma vhodné pro děti a na co budete potřebovat odborníka.

Chcete-li zařadit obecnou ekologii, volte raději malé dávky formou ranního nebo večerního ekopovídání, kdy na dané téma mohou vystupovat i účastníci nebo krátkých testů, či duševních rozcviček.

Je-li v týmu učastníků nebo vedoucích "šílený přírodovědec"., dá se toho výhodně využít. Mírné biologické vzdělání (botanické, zoologické, geologické...) nemůže škodit. A kdy přinutíte přírodovědce mluvit česky a ne latinsky, může být i velmi zajímavé.

Výhodné pro účastníky, kteří dosud s přírodními vědami neměli velké zkušenosti, jsou ekohrátky. Jakákoliv hra se dá mírně ekologizovat - motivací, tématikou, provedením: po orientačním závodě odstraníme značení. Při stopování použijeme místo papírové stopy kukuřici nebo hrách. ... Při každé hře maximálně šetříme přírodu. Pro tyto příležitosti můžeme doporučit knihu "50 nápadů pro záchranu Země".

A pak tu máme ještě ekohry jako takové, vymýšlené a určené k pochopení nebo vysvětlení nějakého pojmu nebo problému, nebo pro zamyšlení, probuzení citů. Některé vyšly v literatuře (Naše příroda, Nika, ABC, Hry na přírodu a s přírodou), jiné se předávají tradicí, něco vymyslíte sami. Velmi vhodné jsou zde málo strukturované hry, zde doporučujeme kromě pravidel i potřebné pojmy. Úplně novou oblastí jsou ekohry pro dospělé. Hledejte zkoušejte, zhodnoťte výsledky a hlavně se nenechte odradit. Můžete sáhnout ke starým řemeslům, velké možnosti skýtá výtvarka, nebo různé hry na poznání (například: fonendoskopem poslouchejte kmen stromu, zjistíte, že v něm míza tepe jako srdce u člověka...).

Naprosto není nutné na všech akcích vyzkoušet všechno, vždyť na to jeden tábor nestačí. Lepší je míň, ale kvalitně připravené. Vždy platí, že instruktor má vědět o problému víc než účastník. Vedoucí musí být schopen zodpovědět na otázky účastníků i rozhodnout spory ve hře.

Literatura

J. Dorst: Ohrožená příroda, Olympia Praha 1985

Hadač, Moldan, Stoklasa: Ohrožená příroda, Horizont Praha 1983

Odum P.E.: Základy ekologie-pro otrlé, Academia Praha 1977

Rejmers N.F.: Abeceda přírody. Biosféra, Horizont Praha 1985

Strejček, Kubíková, Kříž: Chráníme přírodu, SPN Praha 1983

Holý F., Holý M.: Hry na přírodu a s přírodou, MF Praha 1986

B. Moldan a kol.: Životní prostředí ČR (Modrá kniha), Academica 1990

J. Vavroušek, B. Moldan a kol.: Stav a vývoj živ. prostředí v Československu (Bílá kniha), Praha 1991

50 nápadů pro Zemi

Vlašín, Máchal: Ekologické desatero (letáček) 1991

Orchis Brno: Ekologické desatero nejen na tábory 1993

Čeřovský J.: Stezky k přírodě

Zdroj: Metodika Brontosauřích dětských oddílů, Petr Bartoš, 1994