Dramaturgie a program

Obsah tohoto textu je zaměřen hlavně na přípravu a pořádání víkendovek a táborů Prázdnin s Brontosaurem. Příprava ostatních akcí vychází ze stejných zásad, proto je možné použít všeho, o čem se zde mluví (s trochou přemýšlení) i pro jiné typy aktivit.

Skoro se vším, co je zde uvedené se však dá polemizovat. Jde jen o to si uvědomit, zda chcete být dobří a dělat dobré akce nebo chcete jen akce "dělat". Existují lidé, kteří jsou schopni pořádat cokoli skoro bez přípravy jen s využitím intuice nebo vlastních zkušeností, ale ani těm neublíží, přečtou-li si tyto řádky a zkusí-li se jimi řídit. Třeba najdou své skryté rezervy.

Byl bych rád, kdyby vám tento text dal přehled o problematice a kdyby jste se k němu měli chuť vracet pro osvěžení.

Dříve, než se dostaneme k vlastní dramaturgii, měli bychom si říci některé obecné zásady, které je dobré dodržet u přípravy akce a vysvětlit si, proč se dělá program.

Proč se dělá program

Kdysi byl dělán průzkum, ze kterého bylo zjištěno, že lidé se hlásí na Prázdniny s Brontosaurem z těchto důvodů:

-       Hledají životního partnera. Brontosaurus sdružuje lidi, kterým není jedno, co se děje, mají rádi přírodu, jsou přemýšliví..., zkrátka stojí za to hledat mezi nimi partnera.

-       Hledají kolektiv, kde by se člověk uplatnil, kde by se mohl všestranně rozvíjet.

-       Hledají ztracenou rovnováhu z mindráků apod.

-       Mají zájem o životní prostředí.

Z toho, že životní prostředí je až na posledním místě, by se zdálo, že něco není v pořádku. Ale není tomu tak, protože na akcích si postupně uvědomují, co je důležité a učí se žít novým životním stylem, šetrnějším k přírodě. Pokud je k tomu samozřejmě vedete. Zřejmě sami tušíte, že není potřeba působit na přesvědčené, ale spíš na ty, co neví nebo váhají. (Ti, co jsou v opozici, nepřijdou).

Z předcházejících řádků vyplynulo, že lidi přitahuje na Brontosauří akce zábava, parta. Proto jim ji musíte nabídnout, chcete-li je přitáhnout a působit na ně. Je zde však riziko, že mimopracovní program nabourá pracovní morálku. Na jedné straně je potřeba děti zabavit, na druhé straně je potřeba udělat kus práce a děti oslovit. Ideálem je, když není rozdíl mezi prací a zábavou, když děti nepoznají, kdy se pracuje, kdy si hrají a kdy do nich něco hustíte. Toho ovšem nejde dosáhnout tak snadno. Pokud je práce atraktivní, tak je to snadnější, ale existují i velmi potřebné, ale stereotypní a nudné práce. Ty je možné oživit pracovními hrami (viz dále). Vždy však vysvětlete, proč je práce potřebná. Významnou roli hraje také přístup vedoucího. Měl by ostatním být příkladem svým přístupem a nadšením.

Příprava akce

Chcete-li uspět s tím, co chystáte, musíte si uvědomit, kolik času máte k dispozici na přípravu. Obecně se dá říci, že příprava akce zabere přibližně tolik času, co její realizace (u krátkých programů např. u klubového večera je to podstatně víc). Je tedy nezbytné začít v čas a brát přípravu vážně. Výsledkem vaší práce by měla být jasná představa, co, proč a kdy budete dělat. V této souvislosti se často mluví o scénáři akce. Jeho obsahem však zdaleka nemusí být rozepsané dialogy jako u divadelních her. Vy se nejedete předvádět, ale vychovávat. Vám postačí, když budete vědět název programu, dobu uvedení, délku trvání, kdo jej uvede (případně kdo s čím pomáhá) a co k tomu budete potřebovat.

Doporučuji také, abyste na akci odjížděli s nachystanými rekvizitami pro každý bod programu, jen tak budete mít čas věnovat se dětem, poznávat je a vést. Totéž platí o znalosti místa, na kterém se akce koná.

Důležité je si uvědomit, že ani dokonalá příprava vám nezajistí hladký průběh akce. Skoro vždy zjistíte, že vše je jinak (nepřeje počasí nebo mezitím, co jste na místě nebyli vám zbourali ten barák, se kterým jste tolik počítali do programu...). V této chvíli nastupuje další důležitá vlastnost organizátora - schopnost improvizace. Každý z vás si časem vybuduje svůj styl práce a ten bude obsahovat jak přípravu, tak improvizaci. Improvizace a spontánnost reakcí organizátora je moc krásná, ale ošidná. Je dobré ji podpořit dobrou přípravou, ale na druhé straně je třeba nesvázat si ruce pro možnou improvizaci. Improvizovat se však dá úspěšně pouze tehdy, máme-li k dispozici pevný plán, jinak se akce zaručeně odchýlí od svých cílů.  Příprava a průběh každé akce by měl obsahovat pět fází:

První fáze - Co

V první fázi bych si měl ujasnit O CO MI JDE, tedy jakých cílů chci dosáhnout, proč vůbec akci dělám.

Druhá fáze - Jak

Ve druhé fázi hledám metody, JAK těchto cílů dosáhnout. Tyto metody jsou závislé na několika faktorech.

Lidský faktor - jakou mám zodpovědnost, přístup, motivaci  a schopnosti. A jak jsou na tom kolegové. Zkrátka sestavení  týmu. (S KÝM)

 - kdo budou účastníci. Jejich věk, vzdělání  či jiné charakteristické znaky. (PRO KOHO)

 - okolí. Ani tomu se nelze vyhnout,  přicházíte s ním do kontaktu (místní obyvatelé,  zaměstnavatel...).

Místo - Jak je to daleko, kde to je. Jak se tam dostanu  (čím, za kolik a za jak dlouho). Práce (atraktivnost,  potřebnost, charakter). Ubytování (jak se spí, topení,  kapacita, hygiena, pitná voda, vaření, nádobí, co s odpadem,  kde koupit potraviny...). Zdravotní zabezpečení (lékárnička,  kde je nebližší nemocnice, lékař, telefon). Co je kolem  (les, voda, kopce, louky...). Materiál (nářadí, MTZ na  program, hudba ...). (To vše = KDE)

KDY - přesný termín

Třetí fáze - Příprava

Třetí fáze zahrnuje vlastní přípravu. Je nutno vše vyběhat, domluvit (včetně programu a časového plánu) a zajistit si materiál.

Čtvrtá fáze - Realizace

Pátá fáze - Hodnocení

V páté fázi by mělo být provedeno vyhodnocení. Měli byste si říct, co se povedlo a co ne, co by mohlo být lepší a jak na to příště. Pamatujte si, že účastníci musí být spokojení, vedoucí akce nikdy, neboť vše mohlo být lepší.

Někdy organizátoři postupují tak, že sepíšou aktivity, vyplní mezery a pak teprve domýšlí cíle, podle toho, co program dělá. První metoda je určitě lepší.

Cíle nepracovního programu

Budeme-li dále mluvit hlavně o nepracovním programu, je třeba si v první řadě ujasnit cíle takového programu. (Vychází z cílů Hnutí Brontosaurus.)

Program by měl účastníky:

-       vychovávat k ekologickému způsobu myšlení a života

-       vést k lásce a úctě k přírodě

-       harmonizovat a kultivovat osobnost účastníků a pomoci jim nalézt sebe sama

Takto popsané cíle jsou však ještě příliš obecné, zkusme je konkretizovat:

-       vést k poznání přírodních krás a souladu (či nesouladu) přírody s prostředím vytvořeným nebo poznamenaným člověkem

-       naučit přemýšlet o souvislostech různých jevů

-       poukázat na problémy

-       ukázat, jak může pomoci jednotlivec (ekologicky šetrnějšístyl života)

-       naučit manuálním zručnostem

-       dát možnost vyzkoušet si nevyzkoušené věci (v dobrém slova smyslu)

-       ukazovat a rozvíjet tábornické znalosti a dovednosti

-       rozvíjet myšlení strategické, tvůrčí, sociální a technické (vše v ekologických souvislostech)

-       rozvíjet schopnost improvizace a fantazie

-       umožnit si vyzkoušet na co mám a na co ne (poznat své hranice)

-       doplnit znalosti a dovednosti v různých oborech lidské činnosti (ekologie, přírodní vědy, kultura, umění, sport...)

-       ukázat nekonečnou škálu pohybových aktivit, her a sportů, za účelem posílení těla, zvýšení odolnosti a zdatnosti. (Např. držení těla a pohybová aktivita je jednou z nejhodnocenějších oblastí v partnerských vztazích)

-       naučit trávit účelně volný čas

-       rozvíjet vyjadřovací schopnosti, naučit se formulovat vlastní myšlenky a okamžitě reagovat

-       podporovat rozvoj kladných morálně volních vlastností

-       odpočinout si od běžných problémů atd.

Z těchto cílů je je třeba si vybrat pro každou akci ty na které se zaměříte (a ještě je dále konkretizovat). Nezapomeňte na to, že nejvíc vychovává vlastní příklad a velký význam má i vliv kolektivu. Tento kolektiv má totiž některé specifické vlastnosti (obzvlášť Brontosauří) a ty je dobré se naučit využívat. Mezi účastníky (i vedoucími) musí platit pravidla absolutní rovnosti a dobrovolnosti (viz skripta Psychologie a pedagogika).

Zdroj: Metodika Brontosauřích dětských oddílů, Petr Bartoš, 1994