Co dělat, když se ztratím
31.12.2011 15:00
Zdroj: Sdružení Mladých ochránců přírody
- Je-li vás více, nerozdělujte se,
- pokud jste v neznámém, nepřehledném, nebezpečném terénu (hory, atp.) či bez možnosti orientace (mlha, tma, vánice), zůstaňte na místě, nikam nechoďte a čekejte, až vedoucí či jiná záchrana najde vás – dávejte znamení (baterka, píšťalka, volání), ale nevysilujte se, (případně si na místě vytvořte provizorní úkryt – např. při vánici v horách – ale označte ho, např. tyčí či lyžemi s pestrým kusem oděvu, atp.),
- pokud je terén bezpečný a viditelnost dobrá, tak se vraťte na poslední místo, kde byla značka, a ještě jednou hledejte,
- když cestu nenajdete, nechte na posledním místě písemnou zprávu - čas, kdo, co budete dělat dál,
- máte-li přístup k telefonu, volejte _________________ (mobil vedoucího akce příp. jiný kontakt),
- v případě cesty po malých sídlech bez telefonu či železnice nechávejte zprávy na rozcestníku, v autobusové zastávce či na schránce pošty,
- zachovávejte obecná pravidla bezpečnosti (nepřípustná je například chůze po kolejích) a chovejte se slušně,
- nebojte se požádat o pomoc, ale nechoďte k nikomu domů ani na odlehlá neznámá místa,
- dojděte na nádraží a nechte tam zprávu o tom, kde jste, kdo jste, kdy a co budete dělat, požádejte, aby zprávu zatelefonovali po trati všem výpravčím v okolních čtyřech stanicích (dvě na každou stranu),
- v případě problémů (úraz, stmívání, vyčerpání, jste ztraceni déle než tři hodiny) dojděte k telefonu a ohlaste se na tel. místní policie – 156, nebo na tel. Integrované záchranné služby – 112: ztratili jsme se, vedoucí nás hledá a bude vás kontaktovat, jsme tam a tam, budeme dělat to a to, ev., přijeďte pro nás ...,
- dojděte nebo dojeďte na tábořiště či do jiného předem domluveného cíle - nevíte-li jak, zůstaňte na místě,
- do vlaku či autobusu nastupte klidně bez peněz - vystupujte slušně, vysvětlete problém, zaštiťte se jménem oddílu a udejte jeho adresu - jízdné můžeme vyrovnat dodatečně.
Takto sepsané to vypadá velmi dramaticky. V praxi je to obdobné jako první pomoc - kdo z nás již v praxi použil dýchání z úst do úst? Přesto je dobré je znát. Děti by měly vědět, že ne každé zakufrování při orienťáku je hodno následného celostátního pátrání. Měly by ale také znát, co mají dělat, když se jim skutečně podaří ztratit se - že se mají ohlásit na veřejných místech (kromě veřejného domu na všech dostupných, zejména na železnici a policii), vracet se domů (na tábořiště a pod.), nebo zůstat na místě. Vedoucí, který ví, jak se v případě krize jeho děti zachovají, je při hledání ve značné výhodě.