Animace

Pomůcky: tužka nebo pastelky, dlouhé pruhy papíru (nejlépe z formátu A3)

Vyzkoušíme si základní princip animace, a to pomocí dlouhého proužku papíru přeloženého na polovinu.

Nad sebe pak u konce proužku nakreslíme dva obrázky, které vyjadřují nějaký pohyb (např. skákající panáček nebo ovál tváře s otevřenými ústy a zavřenýma očima a tentýž ovál překopírovat na horní část proužku s ústy zavřenými a s očima otevřenýma).

Horní proužek pak navineme kolem tužky a jeho střídavým narovnáváním a rolováním (pohybem nahoru a dolů) dochází k rychlému střídání obrázků, a tedy i k „animaci“ pohybu.

Při tomto pokusu se děti seznámí nejen s animací, ale rovněž si procvičí své manuální schopnosti.

Animace

Animace je způsob vytváření zdánlivě se pohybujících věcí. Slovo pochází z cizího slova znamenajícího oživení. Animace se využívá mj. v animovaném filmu.

Princip animace je zaznamenání sekvence snímků, které jsou každý o sobě statický a drobně se od sebe liší. Při rychlém zobrazování těchto snímků za sebou vzniká díky setrvačnosti lidského oka dojem pohybu. Snímky se však musí přehrávat takovou rychlostí, kterou už oko nepostřehne.

Obdobně jako v našem pokusu, si i dnes počíná například v kresleném filmu animátor profesionál při kontrole pohybových kreseb – přirozeně, že herecky a výtvarně náležitě komplikovanějších, když listuje kresbami pohybových fází.
Animátor kresleného filmu vytváří jednotlivé pohybové kresby aktérů na průsvitný pauzovací papír, a to každou pohybovou fázi zvlášť. Kreslí každou pohybovou změnu na zvláštní papír. Na svém kreslířském stole (prosvětlovacím pultu), má připevněn planžet se dvěma nebo i třemi kovovými zahrocenými kolíky, každý pauzovací papír má pak dírky shodného rozchodu jako kolíky planžetu a tím je zajištěno stále neměnné umístění jednotlivých kreseb v určeném formátu. Pro názornost lze říci, že je to něco podobného jako shodně dírkované listy v tzv. kroužkovém pořadači.

Snaha zachytit pohyb kresbou je prastará, vidíme to již v uměleckých výtvorech pralidí. Kresby běžících zvířat v altamirských jeskyních mají fázované končetiny. Přední a zadní pár nohou jsou kresleny dvojmo, tedy ve výchozí (odrazové) a v konečné (vrcholové) fázi nohou při skoku zvířete.
Vynálezy rozličných technických hraček v prvé polovině devatenáctého století, fenakistiskop (J. F. A. Plateau 1828), stroboskop (S. Stampfer 1832), a hlavně pak kinesiskop (J. E. Purkyně 1840) umožňovaly již před objevem kinematografu pozorovat kresby oživené v pohybových akcích, např. běh, skoky, obrazy a různé jiné prostocviky panáčků, včetně tanečních prvků.
J. E. Purkyně, slavný český lékař a fyziolog, použil svého kinesiskopu pro názornou vědeckou demonstraci průběhu jednotlivých fází (pohybových akcí) tlukoucího lidského srdce. To bylo počátkem čtyřicátých let XIX. století.
Plynulost pohybu postaviček zachycených na pásech stroboskopů, tak jak to můžeme ještě dnes vidět v kinematografickém oddělení Národního technického muzea v Praze, svědčí o velmi dobré kreslířské úrovni autorů, zejména pokud jde o rozložení pohybu do celkového sledu jeho jednotlivých fází, tedy do celé krátké dějové akce. Sem tedy lze zařadit počátky praktické animace vůbec, nezávisle na tom, že to bylo dávno před vynálezem kinematografického filmu.